Navsari je jednak rozlehlý okres v indickém státě Gujarat, ale také jeho 9. největší město. Nachází se na západním pobřeží Arabského moře a v minulosti se několikrát nesmazatelně zapsalo do indické historie.
Gujarat se pro svou strategickou polohu a velmi úrodnou půdu, stal po mnoho století součástí významné mugalské říše. Svou největší slávu si však získal až nedávno. Dvě světově proslulé osobnosti Jamsetji Tata a Mahatma Gandhi jsou úzce a navždy spojeny s Gujaratem a především s městem Navsari.
Navsari připomíná typicky ospalé město s přibližně půl miliony obyvatel. Má skvělou polohu, protože leží blízko hlavního dálničního tahu z Mumbai do Dillí, a také pouhých 40 km od Suratu.
Surat je moderní dynamicky se rozrůstající město, známé především svým textilním průmyslem, nedalekým přístavem a novým mezinárodním letištěm. Ale ani tyto výhody mu zatím nestačily k překonání věhlasu mnohem menšího města Navsari.
V Navsari se totiž v roce 1839 narodil zakladatel rodinného nadnárodního imperia Tata Group a pozdější významný filantrop, samotný Jamsetji Tata. Dnes je v jeho rodném domě vybudováno unikátní muzeum. Návštěvníci si zde mohou detailně prohlédnout původní interiér a tak si představit, jak v předminulém století žily bohaté perské rodiny v Indii. Tata rodina mezi ně nepochybně patřila také. Součástí vybavení domu byla totiž také moderní kuchyně a koupelny, s funkčními splachovacími toaletami, na tehdejší dobu velmi neobvyklé. Nedaleko od Tata muzea se nachází městská knihovna Dastoor Meherji Rana, která je považována za jedno z nejdůležitějších světových center, zaměřených na studium Zoroastrianismu a historie Peršanů. Rozsáhlý archiv knihovny také pravdivě dokumentuje osudy Peršanů, kteří sem do Gujaratu přišli před mnoha staletími z Íránu. Knihovnu založil v roce 1872 další bohatý občan perské komunity Navsariwala Seth Burjor Bamanji Padam, v městě Navsari. V současnosti knihovna patří mezi ty nejmodernější v Indii a postupně přechází na digitalizaci archiválií, což významně pomáhá rozšiřovat zájem akademického světa o její unikátní sbírky.
Všechna náboženství světa učí své věřící ke skromnosti a pokoře. Ne všechna však dokáží přinutit své věrné ke skutečným činům. Indičtí Peršané jsou proslulí svým odmítáním hromadění majetku. Jsou naopak příkladem, jak žít v dokonalé rovnováze. Sami jsou většinou velmi vzdělaní a úspěšní, což jim umožňuje aktivně se angažovat v charitě, podpoře vzdělávání a rozvoji zdravotní péče.
Mnohočetná komunita Peršanů a jejich přirozená potřeba pomáhat, učinila z Navsari univerzitní město. Nachází se zde mnoho státních a soukromých škol i univerzit. Například proslulá Agrocultural University má vysoké hodnocení, zahrnuje dokonce i fakultu veterinárního lékařství a nachází se uprostřed překrásných zahrad, parků, přilehlých mangovníkových sadů a nekonečných zemědělských polností.
Druhá významná osobnost, která město navždy proslavila, není nikdo jiný, než “otec Indů” – Mahatma Gandhi. Když se v roce 1930 rozhodl uspořádat tichý protestní pochod jako nesouhlas s uvalením zvláštní daně za sůl, nenašel mezi svými politickými bojovníky mnoho zastání. Až do té doby, jeho protesty lidé podporovali, ale bohužel postrádali masovost a jednotnost. Tentokrát se však jednalo o sůl neboli lépe řečeno – dar indické země. Pomyslná kapka trpělivosti přetekla v okamžiku, kdy se zemi indického národa pokusili ukrást.
Solný pochod, který Gandhi zahájil s pár věrnými přáteli nedaleko Ahmadabadu trval 24 dnů. Již od začátku se k průvodu denně připojovaly stovky lidí. Protestanti ušli pěšky a často i bosí celkem 384 km. Když v březnu 1930 průvod dorazil do města Navsari, britští vojáci zatkli Mahatmu Gandhiho a spolu s ním i dalších 60 000 lidí. Samotný pochod, ale i následné represe vyvolaly silné protibritské protesty po celém světě.
Salt March se tak stal prvním velkým úspěchem Gandhiho v jeho neúnavné a nenásilné cestě za svobodou. Dnes je ve vesnici Dandi vybudován památník, připomínající tuto významnou událost indické historie.
Mahatma Gandhi se tedy nepochybně zasloužil o slávu města Navsari, ale také celého státu Gujarat. Nicméně, určitě mu můžeme rovněž poděkovat za nepřímou podporu abstinence. V celém Gujaratu totiž panuje přísná prohibice jako projev úcty k tomuto významnému muži.
Obyvatelé Indie si ale vždy se vším poradí. Tomu, kdo nemůže být bez alkoholu stačí, aby si u místního úřadu zažádal o tzv. “Liquer licence,” která opravňuje k pití alkoholu bez obav, aniž by třeba po jedné sklence vína, hrozil trest vězení.