Samo o sobě by vyplnění formulář problémem nebylo. Jenže tento formulář musí být ještě úředně ověřen. V pátek v 5 odpoledne moc příjemná věc. Nicméně štěstíčko zapracovalo a nakonec se povedlo.

Jak sbalit věci do Feldy? Zahrajte si Tetris v praxi

Po chvíli zmateného zkoumání, jak tam sakra ty věci nacpeme, jsme vyzkoušeli metodu, kterou Makr pojmenoval “Tetrisem v praxi”. Povedlo se a my jsme s plně naloženými auty mohli vyrazit na rozlučku do kempu, kde už nás čekalo více jak 20 známých. Do půlnoci bylo v kempu už více něž 50 lidí, kteří přišli jen kvůli nám. To člověka zahřeje, úplně nás to překvapilo.

Opekli jsme pár buřtů, popili pár pivek (lepší pivo ve světě jen tak nepotkáme!), převzali poslední sponzorské dary, nalepili náležité samolepky na auta a budete se divit, ale dokonce i šli rozumně spát. Aby také ne, vše mělo totiž za pár hodin vypuknout.

• Vše o cestě Feldou do Číny

Šampaňským radši pokropit. Pravý křest raději ne. Nevíme, zda by se rozbila láhev, nebo Felda.

Zdroj: Feldou do Číny

Je to tady, poslední loučení a vyrážíme do světa

V sobotu ráno jsme pobalili stany a společně s našimi přítelkyněmi vyrazili připravit kdyňské náměstí na slavnostní odjezd. Ten měl začínat už v 10 dopoledne a ještě v 9 jsme neměli připravené prakticky nic. Stavíme stany, nosíme techniku a do nějakých 9:50 bylo úplně úžasné počasí. Jenže… Hned v 10 se začaly objevovat černé mraky a počasí začalo drobet zlobit. Modlili jsme se, ale nakonec z toho byl jen svěží letní deštík.

Náměstí plné lidí nám tak nakonec neuteklo domů, čehož jsme se opravdu báli. Kamarádi, známí i ostatní fanoušci nezradili - děkujeme! Ondra se rozpovídal o tom, jak bude cesta vypadat a postupně jsme se u mikrofonu vystřídali všichni. Následovaly rozhovory s novináři, do televize a spousta focení. Už víme, jak si přijdou celebrity! Čím více se blížil odjezd, tím více na nás i naše nejbližší doléhala realita - minimálně nejbližší 2 měsíce se neuvidíme.

Dobře si nás prohlédněte. Podle některých optimistů se vrátíme domů živí a zdraví, takže nás možná ještě někdy uvidíte.

Zdroj: Feldou do Číny

Pokřtili jsme auta, nejprve šampaňským a poté, abychom nevyrazili do světa jako čuňata, také hasičskou hadicí. Čas odjezdu nadešel. Slzy se kutálely po tvářích nejen našim přítelkyním a maminkám, ale i nám samotným. Budou nám všem moc chybět. I proto s sebou máme fotky, abychom si, až bude nejhůře, vzpomněli na to, že někde na nás čekají oni.

Vyrážíme. Náměstí nám udělalo zástup a my mohli vyrazit skrze pomyslnou bránu vytvořenou proudem vody z dvojice hasičských proudnic. Troubíme a naposledy se ohlížíme - jsme na cestě!

První zastávkou, která nás čekala, nebyla žádná exotická krajina. Už ve 3 jsme dorazili do budějovického RockRádia, kde jsme měli živý vstup. Po rozhovoru ve studiu jsme se vyměnili na postech řidičů a vyrazili směr Pavlov. Kousek za Znojmem jsme se zastavili na pumpě, s otázkou jestli nemají televizi, že bychom se chtěli podívat na zprávy, ve kterých budeme. Překvapená obsluha pumpy nám pustila telku a koukala s námi. A bylo to tam! Hned po Popelce byla na Barrandově reportáž se slavnostním odjezdem Feldou do Číny. Pustit si ji můžete na našem Facebooku.

Lidé se s námi na kdyňském náměstí rozloučili fantasticky...

Zdroj: Feldou do Číny

...a někteří ještě lépe.

Zdroj: Feldou do Číny

Kde přespat, když si zapomenete postavit stan a venku prší?

Po zprávách jsme pokračovali dál a dorazili do místa sobotního noclehu - Pavlova. Naneštěstí začala taková bouřka, že jsme nestihnuli nic jiného, než se schovat do místního vinného sklípku Příjemné místo pro schovku před bouřkou, doporučujeme :). Po půlnoci už jsme odcházeli s 12 lahvemi vynikajícího moravského vína, prý aby nám po cestě bylo fajn. S takovým dobrým vínem nám fajn bude, o tom žádná.

Nadšeni místním folklorem, kde spolu místní rodiny popíjejí vlastní víno (např. náctiletá dcera a její maminka popíjí zcela běžně), nás rychle opustilo. My si totiž v tom slejváku nestačili ani postavit stan. No nic, hned vedle vinice byla krásná novostavba. Novostavba vlastně ani ne, nebyla to ani hrubá stavba, ale některé místnosti měly dokonce i strop a do některých částí těch místností ani netekla dešťová voda.

Nakonec to byl krásný nocleh. Pro všechny, kromě Dušana. Ten si totiž vzal asi ten nejstarší spacák, co doma měl (možná to byl jedinej do kterého se vešel, jak podotkl Sua).

Spát se dá i mezi Feldami.

Zdroj: Feldou do Číny

Nasáli jsme zkušenosti od trabantů a jsme rádi, že máme feldy

Ráno jsme posnídali buchty od babičky co dostal Honza (Sua) od babičky když jel do světa. A vyrazili do Brna.. To jsme možná drobet přecenili a ztratili se. Všimnuli si toho i ostatní, protože nám začaly chodit SMS od lidí, co nás sledují na GPS dozoru, proč děláme v Brně takový osmičky a jsme na tom samém místě už po několikáté. No co, ztratit se v Brně snad není taková ostuda.

A proč Brno? Zastavili jsme se tady nachytat inspiraci na výstavě Dana Přibáně a jeho trabantů. Kdo jste ještě nenavštívili, můžeme doporučit. Výstava je to naprosto úžasná a po zkouknutí velikosti trabanta s maluchem jsme rádi za naše “velké” Feldy.

Cesta začala.

Zdroj: Feldou do Číny

Po výstavě následoval nákup věcí, které jsme tak drobet doma zapomněli. Například jsme museli vyměnit Eura a Dolary (maličkost, že? :)), Dušan zase nový spacák, nebo třeba autoatlas Evropy.

Po menším bloudění konečně vyrážíme z Brna k našim bratrům Slovákům, na hranicích si ještě uděláme pozdní oběd, využijeme lokálního tarifu a obvoláme babičky, maminky, přítelkyně, kamarády a vyrážíme směr Bratislava. Moc nás lákala myšlenka, zeptat se zde, kde bychom mohli najít zastávku metra. Ale na to máme příliš velký pud sebezáchovy. Za Bratislavou si děláme další zastávku u Ondorovo strejdy v Šamorinu pro vodu a jedeme směr Balaton. Po tom, co nás při “čůrací” zastávce skoro sežrali psi (zastávka to byla rychlá, to vám povím), jsme po 10. večer dorazili k našemu cíli.

Oslava u Balatonu s moravským vínem a českou klobásou

Rozbalíme stany, děláme večeři a načínáme pár lahví vína. Dušanovi je dnes 24 let a proto si jako dárek může pustit v rádiu jeho písničky - ale jen na chvíli. Kolem druhé v noci si jdeme lehnout, nezdá se to, ale sezení za volantem je únavné.

Ondra se Suou mají pro dnešní noc natažené hamaky mezi auty. Vypadá to krásně, až na to, že v hamace ani jeden z nich nikdy nespal.  Je to zajímavá podívaná a místy to vypadá, že se zamotají, nebo vypadnou. Ale nakonec vše dobře dopadne a oba spokojeně usínají.

Vzbudí nás příjemný ranní ruch, který proráží slunko a nabízí se nám nádherný výled na Balaton. Vrháme se hladově na snídani a následuje ranní rozcvička, Suovo rituální holení hlavy, koupačka a odjezd směr Sarajevo v Bosně a Hercegovině. Pojedeme přes Maďarsko, Chorvatsko a přespíme v Bosně. Držte nám palce, snad půjde vše tak pěkně jako doposud...