Nevím jak vy, ale já mám v zahraničí vždy tendenci chovat se jako Mirek Dušín, abych svou zem dobře reprezentoval. A také aby za nějaký ten v Čechách tolerovaný drobný prohřešek nepřišla nepříjemná pokuta ve valutách. V Maďarsku tohle opadlo velmi rychle. Architektura je hodně podobná té pražské a u nejnavštěvovanějších památek (= hrad, kostely a mekdonaldy) většinou slyšíte z davu něco jako „Franto, vyfoť mě ve skoku.“ Čechů tu potkáte opravdu hodně. Cítíte se tu proto jako doma a zanedlouho nemáte problém chovat se jako buran (tedy pokud takovým buranem jste i doma) a klidně přecházet šestiproudovku mimo přechod. Budapešť působí tak nějak domácky.

České pivo se točí všude po Budapešti, v centu najdete i českou hospůdku.

Zdroj: Jan Švestka

V několika věcech se ale od Prahy liší. Třeba v tom, jak se tu třídí odpad. Srdce ekologa krvácelo, když jsem několik kilometrů hledal kontejnery na tříděný odpad, a nemohl je najít. Pomalu mě napadalo, že v tomhle Praha maďarské hlavní město docela válcuje, než jsem zjistil, že každý dům má tři popelnice. Jednu na směsný odpad, druhou na plasty a hliník, třetí na papír. Jeden a tři čtvrtě milionu obyvatel města nad Dunajem má tak třídění hodně usnadněné. Turisté ovšem veřejné kontejnery hledají často marně.

Když už jsme u ekologie, musím zmínit i hojné využívání alternativních zdrojů energie. Každá blbost včetně mnoha městských automatů funguje na sluneční pohon, dokonce jsem viděl i kostel se solárními panely na střeše těsně pod velkým křížem.

Ale vraťme se ke krajanům. Naši sem jezdí na dovolenou ve velkých počtech a spoje sem na pravidelných linkách vypravuje několik společností. Čeština vás tu hodně osvěží. Maďarština se totiž nedá pochopit. Systém ugrofinských jazyků je pro většinu z nás záhadou, a tak si tu osvojíte jen několik často se opakujících nápisů a hlášek jako „pozor, zlý pes“, „následující zastávka“ nebo „kadeřnictví“.

Umíte to s nůžkami? Jeďte do Budapešti

Ano, „fodrászat“ neboli kadeřnictví vidíte v Budapešti všude, ať jste v centru nebo na zapadlém předměstí. Když si to uvědomíte, bezděky začnete pozorovat účesy lidí, které potkáváte. A dojde vám, že pravou „máničku“ tu skoro nemáte šanci najít. Maďaři, tedy aspoň ti budapešťští, jsou národem ostříhaným, učesaným nebo holohlavým.

V Budapešti mají největší synagogu v Evropě. Ale o tom až příště.

Zdroj: Jan Švestka

A také národem milujícím české pivo. Na lokální Borsodi nebo Soproni sice narazíte často, ale nejvíc poutačů nad restauracemi patří asi pražskému Staropramenu. A nerazíte tu i na Krušovice, Primátora, Pilsner Urquell, Bernarda nebo Samsona. Vůbec první maďarská hospoda, na níž jsem po příjezdu narazil, čepovala slovenského Zlatého bažanta. Středoevropská piva tu mají velmi dobrý zvuk. Stejně jako auta značky Škoda. Když tu jdete podél řady pětadvaceti zaparkovaných aut, obvykle mezi nimi najdete jednu fabii doplněnou o další fabii, oktávku nebo feldu.

V Budapešti je to prostě taková domácká pohoda, jako byste ani nikam nejeli. Jen kdyby se tam mluvilo nějakou normální řečí.