Do subsaharské Afriky se nejezdí s cílem poznávat hory velmi často. A když už někdo chce vyrazit na výšlap, většinou si vybírá komerční a turisty zaplněný trek na nejvyšší Africkou horu Kilimandžáro nebo na o něco méně známou horu Mt. Meru.

Moje finanční možnosti a především nevůle předražené průvodce platit měly za následek, že jsem si na víkendový výlet z oblasti Kibaha, kde jsem dobrovolničil, vybral město Morogoro a s tím přilehlé pohoří Uluguru.

Město Morogoro má přes 300 000 obyvatel a z Dar es Salaam, největšího města Tanzanie, je lehce dostupné autobusem. Ty jezdí velmi často a i dálkové autobusy s klimatizací a TV stojí pár tisíc shilinků (z oblasti Kibaha, která je napůl cesty vyšla jízdenka v prosinci 2015 asi na 80 Kč).

V oblasti Morogo jsem nakonec strávil 3 noci, což bohatě stačí. Původně plánované 2 se mi protáhly kvůli nepřízni počasí, kvůli kterému místní turistické centrum zrušilo můj výšlap. Pokud byste chtěli navštívit i safari, všichni místní mi doporučovali návštěvu Mikumi National Park, který se různorodostí zvířat vyrovná i slavnějším Ngorongoro či Serengeti.

Lupanga Peak

Já jsem však více milovníkem náročných treků než zvířat, a proto jsem si v místním kulturním turistickém centru Chilunga domluvil výšlap na nejvyšší horu Lupanga Peak. Lupanga Peak je vrchol sahající do výšky 2189 m n. m., což nezní jako nijak závratná výška, ale z města Morogoro, který leží ve výšce 508 m n. m., mě čekalo celkem velké převýšení. Průvodce stál na den 40 dolarů, což mi přišlo poměrně dost, zároveň ale uznávám, že bez průvodce bych cestu asi horko těžko hledal.

Náročnost výstupu předčila veškerá má očekávání. Místní se „s tím vůbec nepářou“. Klasické kličkování a postupné stoupání zde nahradila přímka přímo vzhůru. V potaz je nutné také vzít, že více než polovina cesty vede horským deštným pralesem. Tedy vlhkost vzduchu, která se projevovala nejen nekonečným pocením, ale i mokrým a kluzkým terénem, představovala velkou výzvu. Strmost se také postupně zvyšuje a ke konci se stává těžké říct, zda jde ještě o výstup, nebo již o lezení.

Předpokládaná doba výstupu je kolem 6 hodin. Já se svým průvodcem, jako dva chlapi v kondici, jsme vrchol zdolali za necelé 4. Celý výstup pro mě byl více testem fyzičky a neuvěřitelně dokonalým prostředkem, jak si vyčistit hlavu. Výhledů je kvůli hustému porostu pouze několik, ale když už se u nich zastavíte, rozhodně stojí za to. Během cesty jsme se proplétali mezi liány, poslouchali zvuky opic i dalších zvířat a především nepotkali žádného jiného turistu. Tedy zážitek, který se vám v rakouských Alpách jen tak nepodaří…

Kromě mých přiložených fotek si dovolím vložit odkaz na sestřih výstupu od Chrise Vickia.