Vatikán je na první pohled neuvěřitelně paradoxním státem. Denně se v něm proplétá tajemný a bezčasý svět uchvacujících sakrálních staveb křesťanské Evropy se zvukem těžkých kroků všedního světského a moderního života do jedné originální a bohatě žíhané tváře.
Dnešní Vatikán je pokračovatelem nosné linie, kterou v 8. století našeho letopočtu započal Papežský stát. Éra trvala až do roku 1870, kdy ministát již dále „neustál“ památné tažení generála Garibaldiho Apeninským poloostrovem. V důsledku tohoto slavného povstání se Itálie stala republikou, ovšem Svatý stolec jaksi ztratil svůj dlouholetý domov. Nebylo poprvé v historii, vzpomeňme na období „exilu“ v Avignonu, které trvalo něco málo přes půl jednoho století (1308 – 1377).
Novodobé kroniky osudu Vatikánu se znovu začaly pozvolná psát na konci 20. let minulého století. A to díky, Lateránské smlouvě, která povýšila Vatikán na samostatný stát. I když, jak se to vezme, spíše se sluší říci, že jde o stát ve „vlčím“ městě Řím, které ročně navštíví přes 6 milionů turistů.
Občas některý z těch šesti milionů návštěvníků nasadí dosti nechápavý výraz, když ho u vraznámé baziliky Sv. Petra. Ony jsou zde totiž vyzývavé minisukně, letní „lážo plážo“ trenýrky či tílka považovány za nedůstojné oblečení pro vychutnání si bohatých krás vnitřku baziliky. Pokud si tedy na cestu s sebou nepřibalíte obyčejné kalhoty či obecně formálnější druh oblečení zakrývající kolena a lokty, tak utřete hořkou slzu v oku a směle otevřete dveře prvního butiku, co vám přijde do cesty.
Je rozhodně škoda, abyste přišli o ten dech beroucí kulturní zážitek kvůli dle „ochranky“ chrámu nevhodně zvolenému oblečení. Ale nebojte se, za špatný "dress code" vás neukřižují. To se zde stalo naposledy apoštolu Petrovi. Podle něj je chrám pojmenován a stojí na půdě, kde Petr naposledy vydechl.
Když si pak projdete celý Svatopetrský dóm křížem krážem a nasajete do sebe všechny ty barokní a renesanční památky, vrcholící návštěvou Sixtinské kaple, tak byste se měli připravit na ještě možná větší kulturní „nášleh“.
O Itálii čtěte také zde:
V obrovském komplexu Vatikánského muzea mají pro turisty volně přístupných 10 000 sálů kulturního dědictví. Z takové porce kultury nejednoho turistu pořádně rozbolí nohy, protože projít vše od začátku do konce, to je túra okolo 7 km! Proto si radši přiznejte hned na začátek, že vše asi opravdu nestihnete. Určitě se ovšem vyplatí navštívit slavnou Rafaelovu síň, egyptské a etruské muzeum či pinakotéku s více jak 460 malbami od takových velikánů, jako byl např. Caravaggio.
Mezi podivuhodná místa v komplexu patří také Vatikánská apoštolská knihovna, která se řadí mezi největší knihovny na celém světě. Knihovna vzbuzovala zvědavost mnohých učenců a umělců už od doby svého vznikuna konci 15. století.
Boom „Šifry mistra Leonarda“ jí poskytnul brilantní reklamu, takže zde můžete během otevíracích hodin čekat opravdu zástupy lidí. Najdete zde něco málo přes 1 milión knih, opatrovaných napřič všemi věky a staletími. Od 17. století zde sídlí i Tajný archív Vatikánu.
O tom, všem, co se dá v komplexu jednotlivých budov Vatikánského muzea vidět, by šlo popsat nezměrné stohy virtuálního papíru. Nudit se zde tedy rozhodně nebudete. Tak co, věříte už nyní, že oproti tomu je prohlídka chrámu Sv. Petra jen pouhým „rozehřívacím“ kolem?
Podívejte se také na náš Facebook. Amen
#facebook#
A co dále? Nyní, když jsme tak vyčerpaní, ale spokojeně duševně obtěžkaní plody všech nám známých historických epoch v Evropě, tak se můžeme spokojeně vrátit na centrální náměstí Sv. Petra a koupit si třeba zmrzlinu do kornoutu. Ale co to? Kde máme peněženku? Ještě před pěti minutami jsme ji měli vzadu v kapse. No je to možné? Hmm…tak to jsme se zřejmě museli stát další obětí, na kterou dopadl temně vržený stín tohoto jinak svatého státu, stín jménem kriminalita.
Pouliční kapsáři se zde cítí jako ryby ve vodě. Bohužel, po zdatném ukradení vaší „šrajtofle“ je minimální pravděpodobnost, že jí ještě někdy v životě uvidíte. Protože po přeběhnutí náměstí se už zloděj nachází v Itálii, takže už de facto v jiné zemi.
Vatikán je prostě svéráznou zemí do každého směru. Zde není vůbec divné to, že pokud neumíte zrovna latinsky jako když „bičem mrská“, tak se asi nikdy nedohodnete s místním bankomatem. Nebo to, že vás při vašich toulkách Vatikánem poctí svým úsměvem na tváři jedna ze dvaatřiceti žen, které zde oficiálně žijí.