Svátky jara chtělo mnoho z nás strávit na chatě. Na venkově, v klidu. Konečně vypadnout z města, kde jsme zavření za dveřmi bytu. Na chvíli zapomenout na plošnou karanténu. Můžeme ale opravdu vyjet?
Velikonoce jsou jako stvořené k zahájení chalupářské sezóny, že ano? Velikonoce 2020 budou ale velmi netradiční. A to tedy nejen tím, že se ulicemi nebudou procházet houfy přiopilých koledníků.
V Česku je ještě pořád stav nouze a s ním se zatím pojí i omezení volného pohybu osob. Pohybovat bychom se proto měli venku jen v případě, že jdeme a jedeme do práce (nebo z ní), musíme na nákup do některého z otevřených obchodů, do zdravotnického zařízení, na pohřeb, za rodinou a blízkými nebo se účastníme dobrovolnické a sousedské výpomoci. Případně ještě můžete do parku nebo volné přírody (o dvou osobách maximálně, pokud nejde o rodinu). Nikdo vás ale nejspíš cestou autem nezastaví a nebude zkoumat, jestli vezete rodinu na poslední rozloučení, nebo na chatu.
Na chatu tedy pravděpodobně dojedete a Velikonoce si tu budete moct užít. Stojí to ale opravdu za to? Omezení volného pohybu osob je tu od toho, aby se virus nešířil mezi lidmi, kteří se jinak vzájemně nepotkávají. Pan František možná ještě neví, že se nakazil, protože se u něj nemoc covid-19 zatím neprojevila, ale když vyjede z Prahy na chatu na Šumavu a podaří se mu tady při procházce vesnicí „naplivat“ na „domorodce“, nedostaneme se z téhle šlamastiky ještě pěkně dlouho. Řešením může být aspoň nesetkávat se s místními. A to si pište, že se s vámi chtít setkat nebudou. Naopak byste mohli akorát rozvířit možná jinak dobré sousedské vztahy.
Ven máme zatím vycházet v nejnutnějších případech. A to rekreace na chatě není. Vzdejme se ještě na pár dnů nebo týdnů svého osobního pohodlí, ať se můžeme co nejdřív vrátit k dřívějšímu životu.