Jen málokterá věznice je tak dobře střežena jako právě ADX Florence v Coloradu. Svoje doživotí si v ní odpykávají ti nejtěžší zločinci, teroristé a šéfové drogových gangů. Čas musí trávit na samotce, ve které se můžou snadno zbláznit.
Její oficiální název je US Penitenciary Administrative Maximum Facility, nikdo jí však neřekne jinak než ADX Florence. Tahle federální věznice umístěná v Coloradu má nejvyšší ostrahu ve Spojených státech. Ne nadarmo se tak říká, že ji její tvůrci v roce 1994 vybudovali jako druhý Alcatraz.
Ve věznici se pohybují vedoucí a členové drogových gangů, teroristé, vrazi a duševně nemocní, kteří jsou vážnou hrozbou pro ostatní. Hlavním cílem ADX Florence je oddělit vysoce nebezpečné lidi, kteří jsou schopní extrémního násilí vůči spoluvězňům a dozorcům, od běžné vězeňské populace a potenciálně tak snížit míru násilí a přetrhat vazby na členy gangu. Jsou tu taky umístěni ti, jejichž útěk by představoval vážnou hrozbu pro národní bezpečnost.
Prošli jí jedni z nejnebezpečnějších zločinců světa, včetně teroristy Ramziho Yousefa zodpovědného za bombový útok na Světové obchodní centrum v roce 1993 a Zacariase Moussaouiho, který byl zapojený do útoků z 11. září 2001. Svůj trest si v ADX Florence odpykává i notoricky známý drogový král Joaquín „El Chapo“ Guzmán, který byl do americké věznice umístěn po tom, co dvakrát utekl z přísně střežených věznic v Mexiku. Nachází se tu i lékař Michael Swango, který otrávil a zabil 60 svých pacientů.
Vězni to v tomhle zařízení nemají jednoduché. Ve skutečnosti se nacházejí ve vězení, ve kterém je pobyt definicí krutého a neobvyklého trestu. Musí strávit 23 hodin denně v betonových celách o rozměrech 2 x 3,6 metru, a to úplně sami. Takový trest se dává v jiných věznicích za násilné a agresivní chování, v ADX je to normální.
Jídlo dostávají skrze malé otvory v kovových dveřích cel. Veškerý nábytek je vyroben z pevného a nepohyblivého betonu, a tak vězni nemůžou nic použít jako zbraň.
Na pokoji mají i „koupelnu“ – záchod, umyvadlo bez kohoutku a sprchu na časovač, která se spouští jen 3x týdně. V pokoji se taky nachází elektrické světlo spouštěné na dálku. Pokud se vězni chovají slušně, můžou dostat černobílý televizor se vzdělávacími a náboženskými programy nebo časopisy z vězeňské knihovny. Svým rodinným příslušníkům nemohou volat déle než 15 minut měsíčně.
Dlouhodobá izolace, kterou ve vězení zažívají, se podobá psychickému mučení a zvyšuje riziko sebepoškozování, ba dokonce sebevraždy. Lidi po ní upadají do depresí nebo mívají halucinace. Jeden z vězňů, Jack Powers, si měl dokonce uříznout ušní lalůčky, žvýkat svůj prst a rozbít hlavu, aby si do mozku vstříkl neznámou tekutinu. „Je to prostě to nejdrsnější místo, jaké jste kdy viděli. Nic živého, nikde ani stéblo trávy,“ uvedl Travis Dusenbury, který v ADX Florence strávil 10 let.
Unikátní vězení je tak dobře střežené, že se z něj ještě nikomu nepodařilo utéct. Jediným pohledem na vnější svět z cely je přes deseticentimetrovou štěrbinu malého okna namířeného do širého nebe. Vězni tak nemůžou rozpoznat svou polohu v rámci zamíření. Své malé komůrky můžou opustit jen na několik hodin každý den, a to při cvičení v malé betonové jámě, která vypadá spíš jako prázdný bazén.
Dozorci jim při přesunu taky nasadí pouta na ruce i na nohy a na dvůr je odvedou pomocí stahovací tyče. Jakýkoli pohyb vězňů snímá několik omezovacích prostředků, po celém vězení je taky umístěno velké množství kamer, detektorů pohybu a na dálku ovládaných ocelových dveří. Není se čemu divit, že bývalý vězeňský dozorce Robert Hood označil tohle vězení za „čistou verzi pekla“.