Pandemie koronaviru otřásla základy nejen cestovních kanceláří, ale i cestovatelských komunit. Nejznámější z nich, Couchsurfing.com, je dokonce ohrožen natolik, že management organizace členství na webu zpoplatnil. S jakým ohlasem se tento krok setkal a znamená to konec Couchsurfingu?
Couchsurfing je nejznámější cestovatelská sociální síť na světě s přibližně 15 miliony uživatelů. Primární účel webu je možnost najít si ubytování zdarma přímo u místních kdekoliv na světě, případně nabídnout nocleh cestovateli u sebe doma. Lidé si Couchsurfing oblíbili nejen z důvodu finanční úspory, ale především se jedná o skvělou příležitost poznat novou zemi očima místních, proniknout do tamní kultury a najít si nové přátele. Bezpečnost je zajišťována na základě referencí předchozích cestovatelů, které by důvěryhodný hostitel měl na svém profilu mít.
Heslo Couchsurfingu je: „Máte přátele po celém světě. Jen jste je ještě nepotkali.“
Nápad vznikl v roce 1999, kdy se 21letý americký programátor Casey Fenton vydal objevovat Island. Protože mu místní ceny za ubytování přišly moc vysoké, rozhodl se nabourat do databáze islandské univerzity a odeslal e-mail náhodným 1 500 studentům s prosbou, jestli může přespat u nich doma. Ozvalo se mu zpět asi 100, a tak Casey dostal nápad založit webovou stránku, která by umožňovala tuto službu pro všechny.
Tak nastala zlatá éra Couchsurfingu. Webovou stránku se podařilo zprovoznit v roce 2004 na základě dobrovolnické práce týmu nadšenců a hned se stala hitem. Stránka kromě ubytování nabízela i možnost založit svoji událost, sdílet praktické informace a podobně, což budovalo širokou cestovatelskou komunitu.
V roce 2011, kdy měla stránka přes 2 milióny členů, nastal zásadní zlom. Couchsurfing.com změnil status na ziskovou organizaci, získal investory a přesídlil do luxusních kanceláří v Silicon Valley. Dobrovolníky nahradili placení specialisté. Stránka získala nový redesign a některé funkce byly odstraněny. S těmito kroky se zvedla vlna nevole mezi cestovatelskou komunitou a nastal první odliv uživatelů, kteří nesouhlasili s přerodem neziskové organizace na business.
Přesto v té době vedení organizace prohlašovalo, že Couchsurfing nikdy nebude požadovat od uživatelů poplatky. Svůj slib porušilo poprvé v roce 2016, kdy zavedlo poplatek 3 dolary za potvrzení rezervace u hostitele. To vyvolalo negativní ohlasy a zvýšilo počet neaktivních profilů natolik, že se Couchsurfing časem rozhodl od poplatku upustit a místo toho zpoplatnil verifikaci (ověřování hostitelů pro zvýšení důvěryhodnosti).
Opatření Couchsurfingu s novou pandemií koronaviru ale možná zašla příliš daleko. Na svůj profil se nyní dostanete až po zaplacení účastnického poplatku. Nejedná se o závratnou částku a uživatelé z rozvojových zemí jej nemusí platit, ovšem způsob, jakým organizace poplatek zavedla, vyvolal hodně pozdvižení. Začalo se spekulovat, na co tyto peníze konkrétně jdou. Na rozdíl od konkurence Couchsurfing nemá transparentní účet, ale odhaduje se, že pouhý zisk za poplatky za verifikaci uživatelů a výnosy z reklam na stránce se pohybují v řádech milionů dolarů ročně.
Stojí za to dávat Couchsurfingu ještě šanci? Nejspíš ano, hlavní myšlenka zůstane pořád a nezapomínejme, že komunitu tvoří především uživatelé. Lze ovšem předpokládat, že mnoho z nich tento krok nepřekousne a s Couchsurfingem skončí nadobro. Otázkou zůstává, kam v tomto případě jít. Naštěstí existují alternativy. První z nich je BeWelcome, založená dobrovolníky v roce 2007 s přibližně 130 000 členy. Další variantou je stránka TrustRoots, případně jsou k dispozici také facebookové skupiny Couchsurfingu. Ty jsou pořád zdarma.