Pokud sem zamíříte a pro dovolenkový pobyt zvolíte poloostrov Chalkidiki, stálezelený ostrov Thassos nebo jihořeckou pevninu, pravděpodobně váš zrak upoutá netradiční výhled na horu, která je věrnou kopií Hory osudu z legendární trilogie Pán prstenů.

Ve skutečnosti samozřejmě nejde o Mount Ngauruhoe – sopku, která je součástí novozélandského národního parku Tongariro – nýbrž o svatou horu Athos, která se může pochlubit bohatou historií i jedním kontroverzním specifikem.

Poloostrov Athos zdobí dvacítka monastýrů.

Zdroj:

Shutterstock

Mnišský stát s dvacítkou klášterů

Athos (v pravoslaví většinou „Svatá Hora“ – z řeckého Agion Óros) je jedním ze tří poloostrovů na severořeckém Chalkidiki. Na tom by pravděpodobně nebylo nic zajímavého, pokud by zmíněný poloostrov nebyl pravoslavným mnišským státem, jehož součástí je dvacítka mužských klášterů, tzv. monastýrů.

Athoský poloostrov má 50 km na délku, jeho šířka se pohybuje mezi 8 a 12 km a jeho plocha je 350 km². Na jihu poloostrova se od moře zdvihá monumentální hora Athos, a to až do výše 2 033 m. Na Athosu žije více než 2 000 mnichů, přesný počet ale není znám. Pro pravoslavné křesťany má Athos jedinečný význam jako jedno z duchovních center pravoslaví.

Místo, které navštívila sama Panna Marie

Legendy praví, že samotnou horu Athos navštívila Panna Marie, prohlásila ji za svatou a zakázala na ni vstoupit ženám i živočichům samičího pohlaví. Tradice je na místě udržována už více než 1 000 let. Současně jde o jediný řecký poloostrov, kam nemají ženy přístup.

Výjimkou byl pouze rok 2008, kdy tradici porušily čtyři mladé ženy z Moldávie, jež byly ještě s jedním mužem vysazeny na poloostrově a ponechány svému osudu převaděči, kteří je měli přes Turecko na člunech dopravit do Řecka. Ačkoliv se porušení odvěkého zákazu trestá dvouletým vězením, tento konkrétní případ byl vyřešen omluvou a odpuštěním trestu.

Dostat se do mnišské republiky není ani trochu jednoduché.

Zdroj:

Shutterstock

Mnišskou republiku si vzal Hitler pod svou osobní ochranu

Svatou Horu naprostá většina Řeků považuje za duchovně-kulturní klenot světa, neboť ve starobylých monastýrech a poustevnách jsou přechovávány poklady a památky nevyčíslitelné hodnoty. Jedná se o precizní práce ikonopisců, řezbářů, kaligrafů a dalších umělců, práce s kovem, látkami apod. Není se proto čemu divit, že poloostrov má za sebou bohatou, ale často i velmi krutou historii.

Vzhledem ke svému strategickému umístění a nedozírnému bohatství byl vždy v centru zájmu velkých panovníků i carů, kteří si chtěli kus z něj urvat pro sebe. Na konci 19. století proudilo na Athos množství ruských mnichů, které až do Velké říjnové socialistické revoluce v roce 1917 podporovali ruští carové.

Dne 5. listopadu 1912 byla v malém přístavu Dafni vztyčena řecká vlajka a od roku 1924 uznává Řecko právní svrchovanost athoského území. Na jaře 1941 však bylo Řecko okupováno německými vojsky, a přestože všude po zemi probíhaly etnické čistky, Athos zůstal zcela netknutý. Mnišskou republiku si dokonce Hitler vzal pod svou „osobní ochranu“. Po válce se už ve správě Svaté Hory nic neměnilo.

Vstup jen pro vyvolené

Dostat se na poloostrov Athos je sice náročné, ale ne zcela nemožné. Opět je ovšem potřeba připomenout, že tuto výsadu zde mají pouze muži, kteří musí splnit celou řadu podmínek a dodržovat přísná pravidla. Vstup do mnišské republiky je povolen pouze mužům starších 21 let a předchází mu složitá procedura.

Nejpozději půl roku před plánovanou návštěvou je třeba oslovit e-mailem nebo telefonicky kancelář, která povolenku zajišťuje, a požádat o rezervaci. To může být poměrně složité, protože o návštěvu mnišské republiky je sice enormní zájem, zmíněná kancelář ovšem vydává pro návštěvníky z katolických zemí pouze 12 až 14 diamonitirionů (víz) denně.

Jakmile o rezervaci návštěvy zažádáte, budete si muset počkat na zpětnou vazbu. Po nějaké době budete vyzváni k poslání naskenovaných pasů a dva až tři týdny před odjezdem musíte rezervaci potvrdit telefonicky. V tomto bodu už můžete začít plánovat samotnou cestu, která bude začínat s největší pravděpodobností v Ouranopolis.

Po příjezdu do Ouranopolis je třeba brzy ráno vyzvednout diamonitirion v kanceláři a zaplatit 30 až 40 eur. Na poloostrov se můžete dostat lodním taxíkem nebo pomalejším trajektem. Lístky se ovšem kupují až na místě a často bývají vyprodané, proto je potřeba přijet s dostatečným časovým předstihem.

Na poloostrov Athos mají děti, ženy i zvířata ženského pohlaví vstup zakázán.

Zdroj:

Shutterstock

Zazvonil zvonec...

Jakmile se na ostrově vylodíte, pamatujte, že i zde je potřeba dodržovat přísná pravidla. Muži například nesmí nosit krátké kalhoty a vstup je sem kromě žen zapovězen také dětem a veškeré zvířeně ženského pohlaví. Výjimku mají paradoxně jen kočky a slepice. Proč? To zdroje nezmiňují.

Na ostrově najdete dvacítku monastýrů, z nichž řada ukrývá nejedno tajemství a obrovské bohatství. Třeba v ruském klášteře Panteleimon je uschován 13 tun těžký zvon a 1 tunu těžký oltář celý z ryzího zlata. Za zmínku stojí i klášter Koutloumousiou z 12. století založeným sv. Dionysiem Koutloumousijským, jehož součástí je přes 600 rukopisů a 3 500 tiskopisů i údajný největší kousek Svatého kříže na světě.

Na závěr zmíníme jednu zajímavost. Protože na poloostrově z pochopitelných důvodů nenajdete běžné taverny nebo obchůdky s jídlem a pitím, budete odkázáni čistě na pohostinnost zdejších mnichů. Pokud vás do některého z monastýrů pozvou, máte na jídlo všehovšudy 10 až 20 minut.

Jíst se totiž smí pouze během odříkávání modlitby. Jakmile mnich liturgický text odříká a ozve se zvoneček, je nutné okamžitě přestat jíst a pít. Jinak je to považováno za hrubou urážku! Po jídle je hostům většinou nabídnut skromný nocleh a celý klášter se noří do podmanivého ticha. Z toho vás kolem čtvrté hodiny ranní probudí klapot dřevěných kladívek o dřevěné desky, který vybízí k ranní modlitbě…

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5