Lucemburk a něco málo o něm

Zaujímá pouhých 51 kilometrů čtverečních a žije tu jen o několik tisíc lidí víc než v našem Liberci. Lucemburk leží na soutoku řek Alzette a Pétrusse, které zdoláte přes místní mosty snadno. Těch je tu spolu s viadukty, jež pomáhají překlenout členitý terén, přes 100. Až se nabažíte nádherných panoramatických pohledů na město, zavedou vás zakrátko do historického centra města patřícího od roku 1994 na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Připravte si fotoaparáty, protože tady začíná naše prohlídka.

Poslední spočinutí slepého krále

Asi není překvapením, že bylo v minulosti malé velkovévodství domovinou jednoho rodu českých králů – Lucemburků. Proto by nemělo být překvapivé ani to, že jsou v hlavním městě Lucemburska uloženy ostatky krále Jana Lucemburského. Ty spočívají v kryptě sv. Petra v Katedrále Notre-Dame. Tento původně jezuitský kostel ze 17. století tvoří dominantu města a každoročně k němu v období velikonočních svátků zavítá mnoho poutníků, aby uctilo milostnou sošku Panny Marie Těšitelky zarmoucených.

Lucemburk je sice malý, ale svou krásou je ohromující.

Zdroj:

Bigstockphoto

Vzpomínka na uhořelého

Následování českých stop nás dále zavede na náměstí Place d'Armes, kde má pamětní desku náš studentský bojovník proti sovětské okupaci, Jan Palach. S myšlenkou pojmenovat část náměstí po něm přišel Lucemburčan Fernand Zürn, který za druhé světové války pracoval v protektorátním rozhlase a později se i přidal k československému odboji.

K bronzové desce s příběhem Jana Palacha kladli každoročně květiny českoslovenští emigranti, ke kterým se po revoluci přidali i diplomaté. Tato tradice trvá dodnes.

K velkovévodovi domů

Nedaleko Katedrály Notre-Dame se rozkládá honosná renesanční budova s líbivou žlutou fasádou a ostražitou uniformovanou stráží. Řeč je o Velkovévodském paláci, kde od roku 1890 oficiálně sídlí velkovévodská rodina. Za druhé světové války sloužil palác coby koncertní síň a po jejím konci se sem kromě velkovévody nastěhoval také velkovévodský soud.

V Lucemburku si přijdou na své milovníci a obdivovatelé mostů a viaduktů.

Zdroj:

Bigstockphoto

V současnosti palác slouží mimo jiné i jako místo oficiálních státních návštěv, které probíhají v Salónu králů vyzdobeném portréty jednotlivých velkovévodů, tapisériemi nebo dechberoucími malbami. Veřejnost má sice do prostor paláce přístup jen zřídka, ale dostat se sem není nemožné.

Divukrásná panoramata

Věděli jste, že hlavní město Lucemburska se pyšní nejkrásnější terasou Evropy? Tedy alespoň podle lucemburské spisovatelky Batty Weberové; jestli to tak skutečně je, se přijďte přesvědčit na promenádu Chemin de la Corniche.

Až se budete procházet po cestě zbudované v úbočí skály a klouzat očima po údolí řeky Alzette, bude vám Lucemburk připadat jako idylické město z pohlednice. Cesta vede od kostela sv. Michaela k ulici Rue Du St. Esprit a budově Národního archivu a nabízí výhled na městskou část Grund, ve které naleznete kromě mnoha obchodů a restaurací také Přírodovědné muzeum a staré hrázděné domy.

Spletití podzemní hadi

I když si dnes Lucemburk kdekdo spojí s řadou významných institucí Evropské unie, v dávné minulosti byl uznáván pro svou obranyschopnost. Město bylo obehnáno několika řadami hradeb, ve kterých vedly dlouhé chodby – kasematy. Ty se táhly i pod zem a svého času byly s délkou 23 km nejdelšími kasematy na světě! Dodnes se jich zachovala většina – 17 km – ale návštěvníkům je zpřístupněna jen malá část. Kasematy, jejichž vybudování trvalo přes 150 let, jsou zapsány na seznamu UNESCO.

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5, zdroj 6, zdroj 7