V řadě tuzemských domácností se u příležitosti oslav vánočních svátků servíruje různě upravená ryba. Jenže na Aljašce...
Zatímco někdo dává přednost její přírodní úpravě a konzumuje ji společně s pečenou zeleninou nebo vídeňským salátem, jinde nedají dopustit na „klasiku“ v trojobalu s bramborovým salátem plným majonézy.
S rybami je ale tak „trochu“ problém. Sice jsou zdravé a chutnají výtečně, rychle ale podléhají zkáze. Zvlášť pokud nemáte mrazicí box.
Pokud bychom se přesunuli na Aljašku, která je kvalitními a chutnými rybami vyhlášená, pak zjistíme, že tady servírují jednu netradiční pochoutku, kterou jsme bez dlouhého rozmýšlení zařadili do kategorie „extrémní kuchyně“.
Extrémní kuchyně: Balut je jídlo pro drsňáky, které si Filipínci zamilovali
I když na Aljašce rozhodně nepanují tropická vedra, ani zdejší chladné klima ledničku plně nahradit nedokáže. Mluvíme samozřejmě o odlehlých oblastech, kde se servíruje speciální a za studena fermentovaný pokrm zvaný tepa.
Zmíněný pokrm proslavili domorodí Inupiaté a Jupikové, které už omrzelo konzumovat ryby syrové, sušené nebo uzené. Rozhodli se proto pro netradiční způsob uchovávání nalovených ryb prostřednictvím studené fermentace.
Fermentované potraviny jsou nepochybně zdravé a plné důležitých látek a probiotik, která posilují naše střeva a s ním související imunitní systém. Fermentace ryb je ale docela něco jiného. Jen si vzpomeňte, jak „voní“ nakládané zelí nebo poctivé kimči.
Víte, co v překladu znamená slovo „tepa“? Jde o „zápach“, takže je vám asi víc než jasné, jaký je první dojem těch, kteří již měli tu čest a fermentovanou rybu ochutnali.
Zápach je v tomhle případě nepřehlédnutelný, přičemž ho někteří přirovnávají k zápachu islandské speciality hakárl nebo ke švédské delikatese surströmming, kterou dokonce některé aerolinky zakázaly přepravovat na palubách svých letadel.
Nalovené sladkovodní ryby domorodci poměrně rychle zpracují ve vykostěné filety, které suší nad ohněm nebo na volném prostranství. Kam ale se zbytky, na které se tady rozhodně „nehraje“? Odsekané rybí hlavy zamíří do přichystané jámy, ve které už obvykle čeká dřevěný sud nebo kameny.
V téhle jámě končí ale nejen hlavy nalovených ryb, ale také jejich vnitřnosti. Jednotlivé vrstvy zkušení Jupikové prosypávají popelem, hlínou nebo aspoň trsy trávy. To proto, aby se ke zbytkům dostal vzduch, který je při fermentaci zcela nezbytný.
Jakmile je jáma plná, přetáhnou přes sud nebo hromadu zbytků jutový pytel, který má zabránit tomu, aby se do budoucí fermentované pochoutky nepustili mrchožrouti. Na výsledek si strávníci musí počkat týden nebo dva. Vše samozřejmě závisí na okolní teplotě. Čím tepleji je, tím probíhá fermentace rychleji.
Extrémní kuchyně: Jihokorejská pochoutka vypadá jako pánské přirození a konzumuje se zaživa
Jakmile uplyne potřebný čas, jutový pytel může vydat svoje tajemství. Tím je mazlavá hmota, kterou doprovází neskutečný zápach. Ze zmíněné hmoty je potřeba vydolovat částečně rozložené rybí hlavy, kterým už chybí oči, díky čemuž lze čelistní kůstky snadno oddělit od lebky. Tenkou vrstvu masa spojenou s kůží opravdoví fajnšmekři srkají rty.
Nejtěžší je údajně udržet první sousto v puse. Rybí skřele a masitější „krk“ jsou prý ale učiněnou lahůdkou. Podle těch, kteří již aljašskou výzvu podstoupili, chutná tepa jako hodně vyzrálý sýr, který je ale ve finále lahodný (a pekelně drahý).
Skuteční gurmáni dokonce čelistní kůstky neodstraňují, ale křoupají je společně se zbytkem fermentované hlavy. Na tomhle místě se asi všichni shodneme na tom, že „náš“ kapr je proti téhle „pochoutce“ milionový…
Použité zdroje: