Sedm tisíc vězňů v místě, které bylo původně postaveno pro čtyři stovky. Věznice ve Rwandě je na předních příčkách v seznamech nejhorších vězení na světě, a to hlavně proto, že je extrémně přeplněná.

A když píšeme extrémně, tak si neděláme srandu. Na jednu celu o metru čtverečním tam připadnou čtyři muži. Vzhledem k tomu, jak málo místa ve vězení je, jsou muži a ženy nuceni stát celé hodiny bosí na špinavé, výkaly poseté zemi. Ve vězení totiž není místo na spaní ani na ležení, odsouzení musí stát jako jeden organismus za jakéhokoliv počasí.

Půl tuctu úmrtí denně

Některým kvůli tomu začnou hnít spodní části nohou, dojít může až k jejich gangréně. Pro některé je to cesta k jisté amputaci. V celé věznici je ale jen jediný lékař, většina z vězňů tak nedostane léčbu, kterou potřebují. Má to za následek až šest úmrtí každý den. 

Jen v roce 1995 zemřela v zařízení víc než tisícovka mužů. Vězni umírají na nemoci, různá zranění, pád do ohně nebo na udušení. Žádný strach, brzy je zase nahradí další. Bylo ale hůř. Věřili byste, že se ve vězení v polovině 90. let 20. století nacházelo až 50 tisíc vězňů? Zařízení navíc nemá ani střechu, ani kanalizaci.

Boje a kanibalismus

To ale pořád není ani zdaleka to nejhorší. Kvůli hrozným podmínkám často propukají boje. Do zařízení je dodáváno jen malé množství základního jídla, a tak jsou odsouzení hladoví. Zoufalí muži a ženy se při nich mají navzájem zabíjet a pak jíst mrtvé.

Podle některých zpráv jsou na tom tak bídně, že někdy odkusují kusy masa z ostatních, aby přežili. To zcela popřel mluvčí věznice. „Věznice je přeplněná kvůli vysokému počtu podezřelých a omezené dostupné infrastruktuře, ale nebyly hlášeny žádné extrémní a senzační podmínky, jako je kanibalismus – to je čistý výmysl,“ zmínil.

S lidmi se zachází jak se zvířaty

„Je to nelidský způsob, jakým se s nimi zachází – jako se zvířaty. Nikdo by neměl dovolit, aby lidi takhle žili. Paradoxem je, že mnozí z lidí, které léčím, jsou vrazi. Sami se chovají nelidsky,“ uvedla australská lékařka z organizace Lékaři bez hranic, která se stará o nemocné ve věznici, Alison Davisová. 

Fotky z vězení děsí širokou veřejnost i organizace pro lidská práva. Podmínky, ve kterých musejí vězni žít, ale taky zvěsti o mučení a zmizeních vyvolaly celosvětovou kritiku. Světové vlády dokonce přislíbily balíček pomoci ve výši 611 milionů dolarů, ten ale zatím nedorazil.

Odsouzení za genocidu, ale i nevinní

Ve vězení navíc nejsou odsouzení za běžné zločiny, většinou se v něm nacházejí etničtí Hutuové obvinění z genocidy, přesněji řečeno ze systematického vyvražďování Tutsiů. „Počet lidí zabitých v krátké době ručními zbraněmi byl dosud nevídaný,“ řekl Jose Ayala-Lasso z Komise OSN pro lidská práva. Během 100 dnů masakru mělo být zabito neuvěřitelných 800 tisíc lidí. 

Děsivé je, že někteří z uvězněných můžou být nevinní. Přiznal to sám bývalý velitel Gitarama, podplukovník Charles Kayonga. Vyjádřil se, že ne vždycky jejich metody k prokázání viny byly opravdu důkladné. Naprostá většina z vězňů jsou ale podle něj zabijáci. 

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4