Dramata s muži se zbraněmi a příšernou dálnicí z písku jsou za námi a teď už míříme za dalšími dobrodružstvími v Kazachstánu. Snad už všechno půjde hladce. Ne, samozřejmě nic nepůjde snadno, to bychom nebyli my a nesměli bychom projíždět zeměmi bývalého Sovětského svazu. Ale benzín za 9 korun potěší.

Když se ráno probouzíme v motelu, nestačíme se divit, že ještě žijeme. Čekali jsme, že je Rusko fakt hustý, ale že až tolik, to ne. Ve strachu, kdo byli ti lidé, co nám v noci půjčovali zbraně, se rychle osprchujeme, připravíme tu nejlepší věc na kocovinu - granulovaný čaj.

Naposledy jsme končili na ruských hranicích, kde nám ani dlouhé čekání málem nezaručilo vjezd do země. Zázraky se naštěstí dějí a dobří lidé se dají najít všude kam zavítáme. Jak se ale dočtete v novém deníčku, ani strachu o život se občas nevyhneme.

V posledním deníčku jsme skončili tím, jak na nás vyběhl záhadný muž se zbraní v ruce. Po cestě se vyskytly problémy s hraniční kontrolou v Makedonii i s vysokou spotřebou jednoho z aut, ale tohle bylo zatím největší „maso“ Co jsme udělali?

Celníci nám minule rozebrali auto na šroubek, jednomu z aut došel benzín daleko od pumpy a to není nic proti tomu, co nás ještě čeká. Třeba pán, který se proti nám vydal se zbraní v ruce. Z cesty Feldou do Číny se začíná stávat opravdové dobrodružství.