Anándovu pagodu můžete znát také pod označením Ananda Pahto a Ananda Phaya. Jednou z jejích zajímavostí je pozlacená špička – věžička, která je typická pro barmské chrámy. Špičku pagody lze vidět z velké dálky. Své jedinečné kouzlo odhaluje také po západu slunce. Pagoda je nasvětlená reflektory, což ji dodává na tajemnu a majestátnosti. S pagodou je svázána jedna zajímavá legenda, vysvětlující původ jejího vzniku.

Legenda s hořkým koncem

Říká se, že město Bagan ke konci jedenáctého století navštívili indičtí mniši. Bylo jich celkem osm a tehdejší král jim poskytl útočiště. Mniši mu na oplátku ukázali vizi, která se odehrávala v himalájských horách a jeskynních komplexech. Král byl naprosto uchvácen jedním z jeskynních chrámů, které ve vizi zahlédl a rozkázal k jeho postavení.  Bohužel legenda má neveselý konec. Jakmile mniši pagodu dokončili, král je nechal popravit. To proto, aby už nikdy nemohli postavit nic tak velkolepého.

Na pagodě najdete pozlacenou věžičku (sikhara), terasy s bájnými barmskými lvy i čtyři 9,5 metrů vysoké obrazy Buddhů.

Zdroj: Bigstockphoto

Jak pagoda vlastně vypadá?

Hned na první pohled vás zaujme zlatá věžička, tzv. sikhara, která je umístěná uprostřed pagody. Sikhara obsahuje pět výklenků, přičemž každý z výklenků je navíc ještě dozdoben obrazy Buddhy. Součástí pagody jsou také dlouhé terasy, na kterých spočívají Chinthes – mytologičtí barmští lvi. Ti jsou součástí také dalších barmských chrámů. Zajímavostí zůstává, že původní sikhara nebyla zlatá. Pozlacená byla až v roce 1990. Chrám dosahuje úctyhodných 51 metrů a je jedním z nejkrásnějších a nejpůsobivějších chrámů v Barmě.

9,5 metrů vysoké obrazy Buddhy

A co se ukrývá uvnitř pagody? Není toho málo. Ovšem tím nejzajímavějším jsou jistě 9,5 metrů vysoké obrazy Buddhy z teakového dřeva. Obrazy jsou pozlaceny a vyobrazeni na nich jsou čtyři Buddhové, kteří dosáhli nirvány. Jmenovitě je na obrazech vyobrazen Kassapa Buddha (jih), Kakusandha Buddha (sever), Konagamana Buddha (východ) a Gautama Buddha (západ).

72 hodin nepřetržitého zpěvu

Nedaleko pagody bylo vybudováno také muzeum, jehož cílem je studovat artefakty v bezprostřední blízkosti jejich objevení. Chrám je také „domovem“ jednoho významného festivalu, který se koná během měsíce Pyahto (od prosince do ledna). Tisícovka místních mnichů zahajuje festival tím, že zpívá nepřetržitě 72 hodin písně. Lidé si kolem chrámu dělají tábory a mnichy pravidelně odměňují jídlem či dalšími dárky.

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2