Sopky, podivní ještěři a krajina vymykající se běžným představám. To jsou Galapágy, které svou krásou a výjimečností přilákaly i před 200 let slavného přírodovědce Charlese Darwina.
Tisíc kilometrů od pobřeží Jižní Ameriky se v Tichém oceánu skrývá poklad v podobě 19 ostrovů vulkanického původu. Tento pozemský ráj s panenskou přírodou se stal útočištěm pro mnoho druhů ohrožených živočichů. Můžete tu uvidět hravé lvouny, bizarní tvory připomínající bytosti z pravěku nebo „chodící pevnosti“, kterým je radno uhnout z cesty.
Galapágy jsou výjimečné, ale existují i místa, u kterých by bylo úplným hříchem, kdybyste je nenavštívili. Jedním z nich je zátoka Černé želvy. Tato velká laguna je izolovaná od okolního světa. Je tu dostatek potravy a málo predátorů, kteří jsou pro želvy nebezpečné. Proto se tu v klidu a míru mohou rozmnožovat.
Na některých místech ostrova se můžete i potápět a šnorchlovat. Podmořský život je tu velice bohatý a při výletech pod hladinu moře lze zahlédnout obrovské množství tropických ryb hrajících všemi barvami, lvouny a výjimečně i žraloky.
Potykejte si s chodící pevností
Právě po želvě sloní, živém tanku nebo chodící pevnosti je pojmenováno i souostroví (obrácený krunýř připomíná sedlo, které se ve španělštině řekne galápago). Tito obrovití plazi byli málem vyhubeni, protože sloužili námořníkům jako „živé konzervy“. Želvy prý vydrží rok bez vody a potravy. Dožívají se 150 let a váží kolem 200 kg.
Nejen na povrchu, ale i pod mořskou hladinou se u Galapág skrývá netušená krása. Okolo vás proplouvají ryby těch nejnemožnějších tvarů. Velké, malé, duhové, červené, s ostny nebo s pruhy. Blízko hladiny je ještě osvětlují lomené sluneční paprsky, které na nich rozehrají hru světla, až vám budou oči za potápěčskými brýlemi přecházet.
Po rybách nastoupí hejno žraloků, ale pouze těch malých – galapážských. Ti jsou ustavičně zvědaví, ale možná i hladoví. Od nich ale nebezpečí nehrozí.
Dalším obyvatelem podmořského světa jsou okřídlené manty. Pokud budete mít štěstí a zahlédnete jejich hejno, budete odměněni nádherným zážitkem. Manty jsou velmi vzácné a opravdu nádherné.
Ojedinělým zážitkem jsou také vodní hrátky s lachtany. Ti se chovají jako malé děti ve vaně. Nebojí se a budou s vámi „blbnout“, až zcela vyčerpaní budete muset z vody pryč. Podobně se chovají i lvouni, kteří vám navíc budou i ochotně pózovat.
Jediný druh tučňáka na rovníku
Možná to zní neuvěřitelně, ale je tomu skutečně tak. Není to klasický tučňák, jakého znáte např. ze ZOO. Tento měří 30 cm a jako jediný žije na severní polokouli. Vedle nich se „batolí“ lávoví krabi, kteří jsou na Galapágách nejrozšířenější. Z dálky vypadají jako ropné skvrny, ale ty jen indikují tisíce těchto živočichů, kteří se živí vším, co na mořském dně najdou.
Různé společnosti pořádají i okružní výlety po krásách Galapág. Rozhodně není od věci se nalodit na nějakou loď a podívat se na některé z 19 ostrovů. Jedním z těch nejzajímavějších je Santa Cruz.
Z paluby lodi můžete ze vzdálenosti několika metrů pozorovat kolonie hnízdících ptáků, suchozemské i mořské leguány, kteří více než jakékoli jiné zvíře připomínají pravěké tvory, Darwinovy pěnkavy, lachtany, lvouny, stromové opuncie nebo bizarní lávové útvary.
Na ostrovech jsou pro turisty možnosti pěších túr, na kterých se pokocháte krásami ve vnitrozemí ostrova. Na ostrově je k vidění i želví porodnice včetně moderních inkubátorů.
Střet civilizací v Mexiku: Projděte se po Ulici mrtvých a navštivte krvavé mayské stavby
Galapágy jsou lákadlem pro mnoho turistů. Musí tu ale dodržovat jistá omezení, která alespoň trochu chrání místní faunu před vměšováním zvenčí.
Nedotýkejte se zvířat (výjimkou jsou lachtani a lvouni, kteří s vámi budou sami od sebe dovádět ve vodě). Nekrmte je a nefoťte s bleskem. Nechoďte mimo vyznačené cesty, nic neodhazujte, ale také nic nesbírejte.
Po setmění se nesmíte zdržovat na ostrovech a pohybovat byste se měli pouze s průvodcem (to samozřejmě neplatí pro obydlené ostrovy).
Důvod je jednouchý. Největší hrozbou pro místní ekosystém nejsou přírodní vlivy, ale zejména člověk. Ten tu před několika stoletími málem vyhubil želvy sloní. Člověk může za to, že sem byli zavezeni potkani, psi nebo prasata. Tyto druhy se sem vůbec nehodí a ničí místní populaci ohrožených zvířat.
Ať už si o Galapágách přečtete cokoliv, nebude to stačit. Tuto zemi nelze poznat z papíru, musíte si ji „osahat“ vlastními smysly. Teprve až pod nohama ucítíte půdu vulkanických ostrovů a setkáte se s místní faunou, dokážete pořádně ocenit nádheru zdejší exotické přírody. A také si uvědomíte, že musíme tyto přírodní skvosty chránit, a ne je ničit, jako se tomu stalo na jiných místech světa.
Konec světa začíná v ledovcovém parku Los Glaciares, kde duní padající ledovce
Autor: Tomáš Zítka
Použité zdroje: