Developer se zabil

Výstavba mrakodrapu začala v roce 1990. Bohužel o pár let později přišla ekonomická krize a developer celého projektu spáchal sebevraždu. Od té doby začal luxusní mrakodrap chátrat a nikomu se ho již nepodařilo dostavět. Dělníci budovu opustili a postupně se sem nastěhovali squatteři, kteří zde ale vytvořili naprosto unikátní společenství.

První obyvatelé se v mrakodrapu zabydleli v roce 2007. Jejich počet se v průběhu několika měsíců navýšil na celé tři tisícovky. A protože to socialistická vláda tehdejšího venezuelského prezidenta Huga Cháveze tolerovala, mrakodrap se stal největším vertikálním slumem na světě. Pokud si chcete udělat představu o jeho reálné velikosti, doporučujeme zhlédnout třetí sérii výše zmíněného seriálu

Útočiště před kriminálníky

Ačkoli je ve zmíněném seriálu mrakodrap doslova prošpikovaný feťáky a kriminálníky, lidé, kteří stavbu obývají tvrdí, že sem odešli z chudinských čtvrtí a slumů skrz naskrz prolezlých zločinem. Prý se tady cítí mnohem bezpečněji.  

A kdo vlastně uvnitř slumu žije? Jde o komunitu lidí, která se vlastně ničím neliší od běžné společnosti. Jejich děti každé ráno odcházejí do školy a po příchodu domů si hrají jako ostatní. S jediným rozdílem – nikdo z nás si asi jako malý nehrál přímo na heliportu.

V domě mají svou vlastní vládu a ochranku za 32 dolarů měsíčně.

Zdroj: Fb stránka Stunning Nature

Odvrácená strana věže

Život v mamutí stavbě se nedávno rozhodl zdokumentovat fotograf Alejandro Cegarra. Ten navštěvoval vysokou školu naproti mrakodrapu a neustále přemýšlel, jak tady lidé vlastně žijí. Nedalo mu to a do mrakodrapu se na pět dlouhých měsíců přestěhoval. Pořídil zde stovky neuvěřitelných fotografií plných bolesti, ale i naděje na světlejší zítřky.

Série jeho snímků dostala název Odvrácená strana věže a fotograf jejím prostřednictvím ukazuje světu, jak to v nejvyšším vertikálním slumu vlastně chodí. Mnohé rodiny ho pozvaly na jídlo a něco dobrého k pití. Dostalo se mu ale varování. V domě je obří díra – výtahová šachta, která není nijak zabezpečená. Velmi podobné je to také se zábradlím na schodech – jeho opěrná funkce to má už dávno za sebou.

Ministr školství a paneláková vláda

Zajímavostí vertikálního slumu v Caracasu je i to, že v domě panuje silná komunitní vláda. Každé patro má svého zástupce, který kontroluje aktuální dění. Pokud by místní neuposlechli příkazy a nařízení, budou potrestání hodinami veřejných prací. Kromě toho tady mají i tu například i ministra školství, který se stará o knihovnu pro děti, či ministra sportu, jenž pravidelně organizuje sportovní turnaje.

Mrakodrap má také vlastní ochranku. Squatteři na ni platí 32 dolarů měsíčně. A když se jich zeptáte, kam se poděli feťáci a kriminálníci, kteří budovu dříve obývali, místní vám řeknou, že tady už nejsou a na víc ať se neptáte. Ostatně kdo se moc ptá, ještě víc se dozví. A to očividně není v Caracasu žádoucí.