Sedmadvacátý květen 1942 byl pro mnohé překvapivý. I pro zastupujícího říšského protektora, který rád jezdíval v otevřeném voze s dojmem, že jemu by přece nikdo neublížil. Českoslovenští výsadkáři vyslaní z Anglie v rámci operace Anthropoid si na něj ale počkali v Praze, konkrétně v Libni, a navzdory drobným neúspěchům utržil Heydrich nepěkné rány. Svým zraněním po osmi dnech podlehl. 

Záminka, skutečnost a exemplární kolektivní trest

Akce, které následovaly jako pomsta, známe jako heydrichiádu. Její součástí bylo vypálení Lidic, nenápadné vesničky 20 kilometrů od Prahy. Exemplární kolektivní trest byl nesmírně krutý a nešetřil nikoho. Němci sice pracovali se záminkou, že zdejší obyvatelé byli spojeni s atentátníky, ba dokonce že se tu atentátníci ukrývali, ke skutečnosti to ale mělo na hony daleko. 

Vesnice byla podle všeho vybrána náhodně a 10. 6. 1942 byla vypálena, srovnána se zemí a její obyvatelé byli povražděni. Celkem 173 mužů a chlapců starších 15 let bylo postříleno na zahradě Horákova statku. Ženy byly shromážděny v kladenské reálce a pak nastoupily do transportu do koncentračního tábora v Ravensbrücku. A děti? Němci jich několik vybrali na převýchovu, ušetřili batolata mladší 1 roku a ty ostatní otrávili plynem v uzavřeném nákladním autě ve vyhlazovacím táboře.

Tohle nacistické řádění ve jménu odplaty za Heydricha mělo 340 obětí a osobně na něj dohlížel sám K. H. Frank. O dva týdny později pak stejný osud potkal ještě obec Ležáky na Chrudimsku.

Proces přežili ti, kteří se ve vesnici v danou dobu nenacházeli nebo měli později štěstí. Z 500 obyvatel Lidic jich přežilo 160. Tedy konkrétně 143 žen a 17 dětí. Kvůli téhle akci zemřelo 192 mužů, 60 žen a 88 dětí.

Lidické děti, které německý zásah v obci nepřežily, se vrátily v téhle nesmrtelné podobě.

Zdroj:

Bigstockphoto

Vypálit, zničit. Navždy!

Rozkaz z Berlína zněl jasně. Lidice měly být nadobro smazány z mapy. Tak přišla obec i o kostel a o hřbitov. Rakve, které tu byly uloženy s ostatky zemřelých, byly otevřeny a těla byla rozvezena na neznámá místa. Německá důslednost jaksepatří, chtělo by se podotknout...

Zničit Lidice navždy se ale Němcům nepovedlo. Jen 300 metrů od původní obce začala v létě 1947 vznikat nová. V květnu následujícího roku došlo na stavbu prvních zdejších domů. A co víc, brzy po zničení Lidic získávaly tohle jméno obce ve Spojených státech, Mexiku i Brazílii, aby se uchoval odkaz. Lidice bylo najednou i křestní jméno, které v těchhle zemích dostávaly právě narozené dívky. 

Lidice na svou historii nikdy nezapomenou

A nutno podotknout, že každý, kdo se do Lidic podívá, na ni taky nezapomene. Tak silné to tu je. Hrůzný den, kdy se nacisti vyžívali ve svém řádění, připomíná Památník Lidice, jehož součástí je muzeum, galerie, dům č. p. 116, který sice vznikl až po válce, ale i tak nabízí autentickou atmosféru a ukazuje návštěvníkům, jak za 2. světové války vypadal snad každý dům. Dál je tu růžový sad založený v roce 1955, jejichž keře tvoří obrazce znázorňující lidické muže (největší obrazec), ženy (středně velký obrazec) a děti (nejmenší obrazec) – z výšky je to krásně vidět.

Mimochodem – památník se nachází nedaleko od nové obce, na místě té původní. A pak je tu ještě jedna perlička. Partnerským městem Lidic je Coventry ve Spojeném království, jehož součástí je Lidice Square (Lidické náměstí), které má osud české obce připomínat.

Symbol, který všichni známe

A zmínit musíme pochopitelně i Pomník dětským obětem války, sousoší, které pravděpodobně už někdy viděl každý Čech. Pomník měl hodně složitý osud – akademická sochařka Marie Uchytilová na něm pracovala 20 let. V revolučním roce 1989 bylo dílo hotové v sádře. Navzdory tomu, že už v dřívějších letech probíhaly sbírky na zaplacení díla, k ní se nic nedostalo, a tak první tři sochy odlila z bronzu na vlastní náklady.

Tím to ale neskončilo. V roce 1989 sochařka zemřela a na díle dál pracoval její manžel s dcerou, společně s Annou Nešporovou z Lidic a spolky v Praze a Plzni. Podstava a první sochy tu tedy stojí od roku 1995, později sem byly instalovány další sochy a posledních sedm je tu teprve od roku 2000. Do údolí tu shlíží 42 dívek a 40 chlapců, kterým se heydrichiáda stala osudnou. 

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5, zdroj 6, zdroj 7