Pod slovem surströmming se skrývá hojně diskutovaná švédská delikatesa – fermentovaný sleď z Baltského moře.
Na tom by asi nebylo nic tak extrémního, pokud by nešlo o páchnoucí specialitu, kterou naprostá většina odvážlivců nedokázala ani otevřít bez toho, aby se pozvracela.
Výroba této „pochoutky“ sahá až do 16. století, kdy v důsledku válek vedených panovníkem Gustavem Vasou došlo v zemi k nedostatku soli. Proto museli místní s bílým zlatem doopravdy šetřit a používat ho jen velmi omezené množství.
To se samozřejmě projevilo třeba právě u nakládání nejrůznějších potravin. Třeba takové naložení sleďů s minimem soli podpořilo následný proces kvašení. I přes nevábnou chuť a specifickou vůni ovšem nebyli sledi ani po několika měsících zkažení.
Surströmming se vyrábí tak, že se čerství a očištění sledi na jaře nasolí a naloží do kádí. Postupně se spustí proces samokvašení, kdy prostřednictvím enzymů a bakterií dochází k tvorbě kyselin (kyselina propionová, kyselina máselná a sirovodík).
Po nějaké době jsou sledi přesunuti do konzerv, kde kvasí dalších 8 až 10 týdnů. To, že je pochoutka připravená ke konzumaci, poznáte podle typických vyboulenin na dně konzervy. Ne nadarmo se těmhle konzervám říká tikající bomby.
Z důvodu možného protržení konzerv, znečištění zavazadel nebo vnitřku letadla a intenzivního zápachu obsahu některé letecké společnosti (např. Britishs Airways nebo Air France) výslovně zakazují tento druh konzerv převážet na palubě svých letadel.
Podobné nařízení platí i v některých švédských bytech, kde si tento zákaz dávají majitelé rovnou do nájemních smluv. Pokud totiž během otevírání konzervy dojde k nehodě (a vezměte jed na to, že dojde), vyvětrání sirovodíkového zápachu je prakticky nemožné!
Pokud nenajdete odvahu k tomu surströmming ochutnat, pak vám nezbývá nic jiného než věřit odvážnějším gurmánům, kteří chuť švédské speciality popisují jako docela dobrou, a dokonce příjemnou, sytou i jemnou, kořeněnou a slanou zároveň.
Zápach je nicméně kapitolou samou o sobě. Surströmming je totiž cítit po zkažených vejcích. Zápach, který z konzervy vychází už při samotném otevírání, je velmi štiplavý a nepříjemný. Zkušenější ochutnávači proto doporučují otevřít konzervu v kbelíku plném vody a hlavně venku!
Surströmming můžete konzumovat téměř s jakýmkoli jídlem. Hodí se k černému chlebu nebo švédským bramborám odrůdy Mandelpotatis. Kvašené sledě můžete jíst také společně s dalšími přílohami zabalené do chlebové placky.
Oblíbená je i kombinace brambor, zakysané smetany, cibule a tenkého chleba tunnbröd. V některých oblastech se dokonce nakládaní sledi jedí i s kozím sýrem a máslem. K surströmmingu se pije pivo, šnaps, mošt, nebo mléko.