Buďme ale v klidu, neznamená to, že by se někde pod vrstvou sněhu a ledu prolévala krev, abychom se mohli kochat něčím tak úžasným. Krvavý vodopád, v angličtině Blood Falls, vytéká z Taylorova ledovce do jezera Bonney a tajemství jeho zabarvení nemá svůj původ v žádné čertovině. Naopak – to příroda tu ukazuje svou krásu i nevypočitatelnost v pozitivním slova smyslu.

Kde se bere slaná krev?

Voda do jezera Bonney přitéká z jiného jezera, jež je ukryto pod ledem silným asi 400 metrů. Díky takovéto bariéře, která podle vědců přetrvává už dva milióny let, se v jezeře uchovává prastarý mikrobiální život. Bez zajímavosti není ani to, že přitékající voda nezamrzá ani v těch nejnižších teplotách, jaké na Antarktidě panují.

V Krvavém vodopádu je totiž voda slaná, tedy konkrétně asi 4x slanější než vody světových oceánů! Je až neuvěřitelné, že i přes takovou salinitu v ní žije asi 17 druhů mikroorganismů, které se dokázaly dostatečně adaptovat, nepotřebují k životu sluneční světlo a energii získávají z chemických reakcí železa a síry.

I z výšky vypadá vodopád hodně zajímavě.

Zdroj: https://bit.ly/2osYyrf

Původní teorie mluvila o řasách

Blood Falls poprvé objevil geolog Thomas Griffith Taylor v roce 1911. Ten se domníval, že neobvyklé zbarvení vody mají na svědomí řasy či sinice. Jeho domněnka se však nepotvrdila a později se ukázalo, že ve vodě je takové množství železa, které mu jeho specifickou barvu dodává.