Psal se rok 1890, kdy maličký kousek země nedaleko břehů jižního Japonska koupila firma Mitsubishi. Hodlala u něj ze dna moře těžit uhlí. To se jí dařilo, ovšem přišla pro uhlí neveselá 60. léta 20. století. Tehdy ho ropa jako palivo z velké části nahradila. Doly, včetně těch na Hašimě, se začaly zavírat.

Těžba uhlí a práce s ní spojená zaměstnávala přes 5200 lidí, kteří se dokázali vměstnat na ostrov o velikosti pouhých 9 fotbalových hřišť. Po uzavření dolů se ostrov v krátké době úplně vylidnil a na 35 let k jeho břehům přestaly připlouvat komerční dopravní lodě.

Budovy dolů chátraly a kdysi prosperující kousek pevniny ve vodách prefektury Nagasaki přestal lákat lidi k návštěvě. Místní mu začali říkat „ostrov duchů“. To ovšem není jeho jediná přezdívka. Podle tvaru se o něm totiž odjakživa mluvilo jako o Gunkandžimě, tedy o „ostrově, který vypadá jako bitevní loď“.

Budovy dolů i obydlí horníků jsou polorozpadlé. Kvůli úspoře místa na mikroostrově měla většina obyvatel společné kuchyně a sociální zařízení s dalšími byty.

Zdroj: bigstock.com

V okolních vodách najdeme podobných ostrůvků několik stovek, nicméně Hašima je z nich nejvýraznější a nejslavnější. Nejen díky polorozbořeným výškovým stavbám ji nelze přehlédnout. Ptáte se po přesné poloze Hašimy? Pak vězte, že ji najdete ve vodách Východočínského moře asi 15 km od Nagasaki.

Proč sem po 35 letech znovu začali jezdit lidé? Že by obnovení prací? Kdepak. Z ostrova se stala turistická atrakce a žije dál svůj chátrající život. Na jaře 2013 byla Hašima zmapována službou Google Street View a objevila se v několika filmech a dokumentech – v bondovce Skyfall nebo v příznačně nazvaném pořadu Život po lidech.