Na severu Čech, konkrétně na 79,23 kilometrech čtverečních mezi obcemi Hřensko, Chřibská a Brtníky, se rozkládá náš nejmladší národní park. K jeho založení došlo 1. ledna 2000. Když se rozhodnete poznat jeho krásy, můžete si výlet protáhnout i do německé části parku, tedy do Saského Švýcarska, případně jsou odsud co by kamenem dohodil Labské pískovce a na druhé straně Lužické hory. A nejsou to místa nijak extrémně turisticky přetěžovaná!

Dolský mlýn se několikrát stal i kulisou. Natáčely se tu třeba pohádky Pyšná princezna, Peklo s princeznou nebo Pravý rytíř.

Zdroj:

Bigstockphoto

Proč si tenhle kousek Děčínska tak chráníme?

Hlavními objekty ochrany jsou v Českém Švýcarsku jedinečné pískovcové útvary a na ně navázaný biotop. Při výletech po národním parku vás tak čekají nádherné lesy zabírající 97 % plochy, skály a skalní hrádky, stěny, brány a rokle. 

Pískovcové útvary vznikaly na severu Čech vlivem eroze křídových mořských sedimentů, které se na povrch dostaly v období čtvrtohor. Za tímhle procesem stálo alpinské vrásnění. Vznikl tak třeba i symbol národního parku, Pravčická brána, což je mimochodem největší pískovcová skalní brána v Evropě. 

Pravčická brána je symbolem celého národního parku.

Zdroj:

Bigstockphoto

Součástí národního parku je jen jedna jediná vesnice, Mezná, která patří ke známé obci Hřensko. 

Historie národního parku mohla být i mnohem delší

Je skoro až k neuvěření, že se z oblasti stal národní park až v roce 2000. První snahy o jakousi ochranu totiž proběhly už na konci 18. století, kdy tu hrabě Jan Josef Thun zakázal pastvu dobytka a v určitém období i těžbu dříví.

Další vlna pokusů o to, aby se zdejší příroda co nejvíc dochovala budoucím generacím, proběhly na přelomu 19. a 20. století, kdy se do oblasti začali čím dál víc vydávat turisti. Teprve v roce 1933 vznikly tři malé rezervace – Tiské stěny, Edmundova soutěska a Pravčická brána.

Svezte se na pramici a užijte si nádherný pohled na skály.

Zdroj:

Bigstockphoto

A o blaho přírody šlo i v bouřlivých válečných letech. V roce 1939 vyšel první návrh na zřízení chráněné krajinné oblasti povodí Labe mezi Hřenskem a Litoměřicemi. O vyhlášení národního parku se dokonce uvažovalo i v roce 1943. Až na počátku 70. let 20. století byla vyhlášena CHKO Labské pískovce. Uběhlo ještě spoustu času a stálo to spoustu práce, než došlo v roce 1999 k rozhodnutí o zřízení národního parku České Švýcarsko. Jak už bylo řečeno, ten oficiálně vznikl v lednu 2000.

Lesy, lesy a zase lesy

Úžasné lesy, které tu najdete, tvoří hlavně smrk ztepilý, kterému citelně ustoupil buk lesní. Kromě smrku je pak k vidění i borovice lesní a bříza bělokorá, v menší míře je tu lípa srdčitá, dub zimní nebo líska obecná a další druhy.

V bylinném pásmu žádnou rozmanitost nečekejte, zato však mezi mechy je stále co objevovat – mechů a lišejníků jsou v téhle oblasti stovky druhů!

Možná ten nejkrásnější výhled na okolí je z Mariiny skály.

Zdroj:

Bigstockphoto

Fauna, která do Českého Švýcarska patří

Nouze tu samozřejmě není ani o obyvatele z říše zvířat. Vlka obecného, kočku divokou nebo losa evropského už tu nepotkáte, nicméně pořád je tu třeba bobr evropský, vydra říční, kamzík horský nebo prase divoké.

České Švýcarsko je hnízdištěm desítek druhů ptáků, k nimž patří třeba i čáp černý nebo sokol stěhovavý. Zdejší populace je tou největší ve střední Evropě. Žije tu i spousta plazů a obojživelníků, motýlů, brouků… A narazíte tu i na nějakou tu rybku.

Kam se v Českém Švýcarsku vydat jako turista?

České Švýcarsko je oblíbeným výletním cílem. Den si tu užijete ve společnosti skvostné přírody, aniž byste měli konkrétní cíl. Pokud si ho ale chcete stanovit, můžete se inspirovat těmi nejnavštěvovanějšími a nejkrásnějšími místy. Patří k nim třeba Pravčická brána, Jetřichovice, skalní hrad Šaunštejn, Mariina vyhlídka, soutěsky řeky Kamenice, Rudolfův kámen, Dolský mlýn, podzemní továrna Rabštejn nebo Kyjovské údolí. 

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3