Kaechon neboli Tábor číslo 14 je jednou z nejhrozivějších věznic v Severní Koreji. Funguje už od 60. let 20. století a nachází se přibližně ve středu země, v provincii Jižní Pchjongan. Rozloha věznice (tábora) je přibližně 155 kilometrů čtverečních a údajně je v ní umístěno na 15 tisíc vězňů (včetně žen a dětí), kteří si odpykávají doživotní trest odnětí svobody. Hlavním cílem tábora je držet vězně odsouzené severokorejskou vládou v izolaci od zbytku civilizace a vykořisťovat je nucenou prací.

Tři generace vězňů 

Jestli si myslíte, že jsou v Kaechonu vrahové, pedofilové nebo jiní odsouzení, kteří mají za sebou spravedlivý soud, jste na omylu. V zajateckém táboře se nachází „nepřátelé státu“, tedy političtí vězni.

Za mřížemi většinou „sedí“ úředníci, kteří kritizovali režim a údajně se účastnili protivládních aktivit. Za své politické zločiny jsou trestáni nekonečně tvrdou prací. Specialitou Kaechonu je to, že jsou někteří vězni obětmi „třígeneračního“ trestu. Do tábora jsou posílány tři generace vězňů, kteří v něm mohou umřít, aniž by sami něco spáchali. 

Jedí hlodavce a vypadávají jim zuby

Vězni v táboře se musí angažovat v několika aktivitách včetně otrocké práce v uhelných dolech, práce v zemědělství nebo v některé z továren na výrobu textilu, papíru, obuvi, keramiky nebo cementu.

Odsouzení musí často pracovat celé dny, od půl šesté ráno až do půlnoci. Obecně jsou podmínky ve vězení příšerné. Těžce pracující dostávají jen velmi málo jídla, a proto jsou vyhublí a často jim vypadnou všechny zuby. Mnozí zemřou na podvýživu, nemoci nebo pracovní úrazy. 

Někteří vězni jsou dokonce nuceni chytat a jíst hlodavce, žáby nebo hady. Proto, aby přežili, se mnozí uchylují ke kanibalismu. 

Horší než tábor v Osvětimi

Obecně se o politickým vězeňských táborech v Severní Koreji proslýchá, že jsou kruté a nesnesitelné. Údajně mají být děsivější než tábor v Osvětimi postavený nacisty během 2. světové války.

Bývalá vysoká komisařka OSN pro lidská práva Navi Pillay uvedla, že situace v severokorejských politických vězeňských táborech nemá obdobu nikde na světě. Jiní tvrdí, že by měl jít nynější vládce a diktátor Kim Čong-un za zločiny proti lidskosti v politických táborech před soud.

Kromě nucených prací se v nich vězni potýkají s bitím, mučením, nucenými potraty a sexuálními útoky. Někteří uvedli, že si v nich musí vězni kopat své vlastní hroby.

Utéct se povede jen málokomu

Ve věznicích po celé zemi se nacházejí stovky tisíců lidí, kteří se provinili jen tím, že jsou rodinní příslušníci těch, které režim odsoudil za závažné politické zločiny. Někteří vězni se v táboře taky narodí, příkladem je jistý Shin Dong-hyuk, jenž o svých zkušenostech napsal biografii Útěk z Tábora 14. Z táborů v Severní Koreji se podaří uprchnout jen minimu vězňů. Jeden, který byl přistižen na útěku do Číny, byl pověšen hlavou dolů a mučen ohněm a vodou. 

Někteří mají štěstí a jsou propuštěni kvůli zhoršení jejich zdravotního stavu. Mohou tak vypovědět o hrůzách, které za svého zajetí zažili. Misionář Kenneth Bae například prohlásil, že musel od osmi ráno do šesti večer pracovat na farmě, kde nosil kameny a lopatou přehazoval uhlí.

K fyzickému vyčerpání a zhoršujícímu se zdraví se přidaly i pocity izolace a bezcennosti. Stráže mu opakovali, že se o něj nikdo nezajímá, ani jeho vláda. Každý den taky podstupoval několikahodinové výslechy. Propustili ho pak pravděpodobně jenom proto, že s jeho případnou smrtí by bylo kvůli jeho americkému občanství spojeno až moc diplomatických potíží. 

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4