Pevná ruka režimu, kde si snad nikdo nemůže být ničím jist, pravidla a zákazy potřebuje. Jak jinak ukočírovat víc než 25 miliónů lidí? Fakt, že Severní Korea disponuje mnohonásobně větší armádou než Spojené státy, je jen začátek.

1. Možná byste to do téhle země neřekli, ale na ledaskterém tržišti si tu koupíte marihuanu. Legálně.
2. Korejci mají teprve rok 105, nikoli 2017. Kalendář pro ně totiž začal 15. dubna 1912, kdy se narodil první vůdce země.
3. V průběhu 90. let nežil v zemi nikdo odrostlejší, kdo by neuměl hrát na akordeon. Učit se to museli všichni.
4. Volby se konají každých pět let. Nezmění se však vůbec nic, protože kandidát je jeden. Volební účast 99,97 % zase vypovídá o tom, jak moc je účast dobrovolná.
5. Obyvatelé Severní Koreje nesmí nosit modré džíny. Příliš totiž připomínají kapitalistický západ, hlavně Spojené státy.
6. Muži si mohou vybrat z deseti střihů vlasů, ženy z osmnácti. Sbohem, individualito.
7. Do roku 2013 směli na kolech v KLDR jezdit jen muži.
8. Čtení Bible a oddávání se pornografii? Za to je trest smrti.
9. Sušenky z Jižní Koreje zvané Choco Pies dostaly v KLDR stopku. Byly totiž tak oblíbené, že se vysoce postavení obávali, že by mohly tyhle neškodné dobroty rozvrátit režim.
10. V metropoli KLDR mohou bydlet jen ty osoby, kterým to schválí vláda.
11. Telefony občané Severní Koreje mají. Uskutečňovat ale mohou jen hovory v rámci své země. Hovor do zahraničí neexistuje.
12. Bez povolení si tu jako občan nekoupíte letenku do zahraničí. Vydat se můžete maximálně do Moskvy nebo Pekingu, a to jen z pracovních důvodů.
13. Severní Korejci si nemohou koupit náboženskou literaturu. Náboženství jako takové zákazné není, ale je údajnou alternativou k vládnoucímu režimu, takže co nejefektivnější? Zarazit možný přítok informací.
14. V každé domácnosti musí být rádio naladěné na předepsanou vlnovou délku, aby se její obyvatelé dozvěděli „ty správné“ informace.
15. Poslouchat písničky? To sice obyvatelé KLDR mohou, ale jen ty schválené. A basta.