Cikánská hudba je vlastně obdoba dívání se do kaleidoskopu barev. Je kraj od kraje jiná, ale zároveň stejná. To říkám jako aktivní hudebník, který se věnuje muzikantství přes více než 15 let.

Sestavil jsem pro vás interprety (schválně nebudu vždy zmiňovat ty aktuálně nejznámější, jako je např. Bordello, Kusturica, Bregovič a další), kteří vám mohou směle dokázat, že pokus definovat jednou provždy, co je a co není všechno „cikánskou“ muzikou, je vlastně slepá a nesmyslná cesta.  Záměrně proto vybírám i méně známé muzikanty, kteří „překračují“ své rybníčky.

Cikánská neboli romská muzika je totiž vlastní Životu v jeho nejhlubším slova smyslu a významu. A život znamená pestrost a hloubku. Zavřete oči a poslouchejte otevřenýma ušima a vybavte si ten kaleidoskop, a tzv. cikánské ucho vám spolu s tepem srdce prozradí, zda daná věc je tímto hudebním projevem „šmrnclá“, či nikoliv. To je spolehlivý ukazatel.

Django Reinhardt

Django je pro západní evropský civilizační prostor něco na způsob starořeckých mýtů o Prométheovi či o bájném ptáku Fénixovi. Je to příběh o člověku z maringotky, kterého doslova sežehl oheň a jenž díky svému handicapu „povstal z popela“ a uhranul celý svět jazzu a swingu první poloviny 20. století. De facto hrál sóla jen dvěma zdravými prsty. Zkuste si to a pak doceníte jeho genialitu. V roce 2017 byl o něm natočen i celovečerní film.

The Gonzalo Bergara Quartet

Gonzalo je tak trochu fenomén. Dobře hraje, skládá a ač se to nečeká, tak i velmi dobře zpívá (ale zatím toho moc nevyužívá). Prostě živel každým coulem. Jeho kvartet vás poctivě provede všemi možnými zákoutími hudby. A také se v něm nezapře argentinská hrdost na tango. Říká se, že v Argentině máte jen dvě možnosti, co udělat se svým životem – buď být jako Maradona, anebo hrát tango.

Fanfare Ciocărlia

Představte si, že jste za krásného slunného dne na starém řetízkovém kolotoči a dýcháte pěkně zhluboka na všechny strany. Takže takový dechotoč! Tak se dá výstižně popsat burácení původně 12členného (dnes rozrostlého až na číslovku 24) romského dechového orchestru z jedné zapadlé dědiny. Dnes jsou považováni za legendu. 

Paris Combo

„Číšníku, prosím jedno Paris Combo!“ Číšník zakývá souhlasně hlavou a nejdříve nalije do sklenky kapku dobře zrajícího balkánského vína a kapku hořkého jazzového likéru, vše promíchá v rytmu houpavého karibského slunce a na závěr nastříká okolo sklenky parfém značky Edith Piaf. A voila, Paris Combo už se nese! Pozor, návykové.

Freak Fandango Orchestra

Sto zvířat? Ne, tolik jich v tomhle seskupení nenajdete, i když to tak na první pohled zní. Punková nit ale vede poctivě. A to skrze akordeon, saxofon, housle a mnoho dalších nástrojů, které se v tomhle zábavném „chumlu“ postupně vynořují a zamotávají tou nití za uši. A přitom to jde celé od srdce.  

Thierry Robin

Thierry je muzikant s citlivou duší. V jeho vnímání tónů a světa můžete okamžitě najít prosto pro obě dlaně – Západu a Východu. Rád propojuje ducha orientálního s evropským do jedné plynoucí řeky až meditativně meandrující poezie kytarových oblaků.

Acquaragia drom

Víte, co se stane, když slyšíte ozvuky středověké bretaňské knajpy v balkánském provedení? Pojmenujete ten efekt jménem Acquaragia drom. Ale divné na tom je to, že původně jde o Italy jako poleno, a kapelník přiznává, že jejich hudba je jako terpentýn. Inu, proč ne, hlavně že to dobře zní.

Muzsikás

Věřili byste někomu, když by vám řekl, že slyšel v jedné písničce ducha geniality mozku Béla Bártoka, grungeových Pearl Jam a kusu oparové mlhy Apalačského pohoří? Do teď asi ne. Ale to se brzo může změnit s poslechem tohoto dlouho fungujícího seskupení specializujícího se na maďarský lidový folklór. Podtóny specifické i pro romskou hudbu jsou i zde přítomny, jak jinak.

Esma Redžepova

Nevím, jak vy, ale pro mě je tahle vokální makedonská perla spojená se sluneční atmosférou mexických puebel. Myslím si, že je to tím, jak píšu na začátku tohoto článku – nejde to omezit jen na vybranou zeměpisnou rovinu. Hudba je totiž mocná čarodějka a pozorní posluchači slyší v jejich slovech všechny tóny světa.

Angelo Debarre

Francouzský kytarový čarostřelec, který věrně nese dál pochodeň tradiční romské hudby. Nepřehrává jen věci z minulosti, ale skládá i své vlastní unikátní kompozice. Už od raného mladí vykazuje technickou brilantnost, jaká se jen tak nevidí. Charismatický nejen svými rychlými prsty, ale i výraznými rysy ve tváři. Angela si prostě nejde nepamatovat.