Víte, čím vším je známý český turista na dovolené v zahraničí?

Má ponožky v sandálech

A ty musí být vždy ještě ke všemu just zářivě bílé. Tak vypadal vrchol nevkusu na začátku 90. let, kdy spadla "železná opona". Samozřejmě, že dnešní generace Čechů už tohle nedělá. Většinou.

Zásadně jí jen svoje

Krajíc chleba a k tomu štangli salámu. A takhle sedí na pláži a šťastně to vše do sebe bagruje. Hlavně aby si nikdy nic nekoupil přímo na samotné pláži, to by bylo peněz. Šetřit se prostě musí.

Nadává

Jak to, že je na norské pláži taková zima? Když jsme byli loni v Chorvatsku, slunce krásně pálilo. Ti Norové jsou prostě hrozní. Pořádný Čech se nestydí projevit se pěkně od plic. Co všechno může být objektem u moře, na který se spustí vodopád“ nadávek? Slunce moc pálí, písek je moc horký, voda je moc studená/teplá, zmrzlina drahá, holky nic moc…apod. Na tohle si u cestovních kanceláří Češi opravdu stěžují.

Často se spálí

Je první den dovolené. My plní nadšení přiběhneme na pláž a začneme chytat bronz. Jenže často nemyslíme na to, že nejsme mořský národ a neznáme tu pravou míru královské disciplíny na všech plážích světa - opalování.

Je tam hlavně na „čumendu“

Což o to, tady snad nejde, že by se Čech nemohl podívat na krásný objekt opačného pohlaví (a těmi se to na pláži vždy jen hemží). Jde o to, že dlouhodobějším návštěvníkům pláže připadá, že tam je jen kvůli tomu. A netýká se to jen pozorování atraktivních objektů touhy, ale i všeho neznámého. Můj kolega vzpomíná na to, jak ve Francii viděl pána, jenž dobré tři minuty bez přestání sledoval muže stravujícího se v bufetu. Poté přišel kamarád, kterého pán zvučnou češtinou informoval "hele Milane, voni ty šneky fakt žerou".

Zásadně neporadí, protože neumí a nechce

Když se ho náhodný kolemjdoucí slušně zeptá svou mateřštinou, jakým směrem k WC, tak dělá, že nerozumí a ani posunkem nic nenaznačí. Další z typických nešvárů, které o nás v cizině kolují. Ono se tedy není čemu divit, když občas vidíte i u nás tu „velikou ochotu“ poradit turistům ze zahraničí.