Hurá! Auto máme úspěšně spravené a dokonce jedeme dalších 100 km, aniž bychom museli feldu opravovat. V Petropavlu si dáváme hot dog, fotíme se s kazašskými fanynkami před feldou a vyjíždíme směr hraniční přechod.

Abychom to shrnuli, jsme promrzlí, unavení, 200 kilometrů na všechny strany nic není, je tma a my máme proražená 2 kola a pouze 1 rezervu. Docela pech.

Máme to spravedlivě rozdělené - když jeden trpí v nemocnici, tři se baví na svatbě. Ale i na ně dojde. Žádná radost na naší cestě nezůstane nepotrestaná. I Sua se Šmoldou to slíznou. A přijde ještě něco mnohem horšího.

Vyrážíme spát k úplně cizím lidem, které jsme před chvilkou potkali v nemocnici. Ruby zůstává ležet na infekčním oddělení a my musíme sehnat nějaké peníze, protože jsme veškeré utratili za pleny, vodu a léky pro Rubyho.

Nadáváte na české nemocnice? Jeďte stonat do Kyrgyzstánu. Uvidíte, že změníte na naše zdravotnictví názor. My jsme je poznali při řešení problémů jednoho z členů naší posádky - Rubyho.

Míjíme vinice a v klidu projíždíme krajem zasvěceným nápoji králů. A nemusíme se bát žádných drsných výšlapů, kterými je Francie známá. V Burgundsku totiž nemají žádnou "tisícovku". Nejvyšší hora tu měří 901 m.

Zase se nám to vyostřuje. Řídký vzduch s námi pěkně cvičí, hledáme, kudy uniká benzín, spíme na střepech a s jedním členem výpravy to vůbec nevypadá dobře. Cesta zpátky z Číny pokračuje přejezdem z Tádžikistánu do Kyrgyzstánu.

Zjistit po přistání, že rodiče zapomněli doma Kevina, je ve filmu Sám doma velký problém. Ve skutečnosti se ale na letišti může přihodit něco s dalekosáhlejšími důsledky. Stávky.

Konečně to přišlo, dostali jsme se rukama do Číny a vezeme domů pravé čínské kameny! Hodně nás potěšilo i to, že jsme se při cestě hraničním pásmem, kam nás ozbrojenci nechtěli pustit, nenarazili na minové pole.

Zatímco s objednáním dovolené online přes CK nemáme problém a děláme to ve 40 % případů, přes internet je platíme jen z 18 %.