Zasněžené vrcholky hor, teploměr hlásící -20°C a v kalendáři poblikávající datum ohlašující pár dnů do příchodu Joulupukkiho. Copak přesně tahle atmosféra nesvádí k horkému svařáčku nebo něčemu ostřejšímu?
Ve Finsku byste s tím mohli mít maličko problém. Stejně jako v ostatních skandinávských státech, i tady platí částečná prohibice, která činí z konzumace alkoholu sportovní (a nebojme si říci mnohdy adrenalinovou) záležitost.
Plnou prohibici si Finsko odsouhlasilo v roce 1919, aby ji mohlo v roce 1932 hlasováním ve veřejném referendu zrušit. Současná situace se má tak, že distribuce a prodej alkoholu je výlučně v rukou státu, který má na tuto činnost zvláštní monopol.
Jak to funguje v praxi? Dostanete-li chuť na slabší pivo nebo cider, můžete si pro něj skočit do běžného obchodu s potravinami. V případě něčeho ostřejšího ale už musíte zamířit do specializované státní alko prodejny a předložit občanský průkaz.
Co s načatým večerem? Zajít do klubu? I když se vám nechce pít ani na to nemáte dostatek finančních prostředků? Jasně! Ale jedině s občankou. Pokud byste ji totiž zapomněli doma, může se vám stát, že vás do klubu jednoduše nepustí,a to bez ohledu na to, co hodláte pít.
Alkoholiků je ve Finsku asi tolik, kolik byste spočítali na prstech jedné a druhé ruky. Tenhle koníček vás totiž vyjde na pořádný ranec eur. Třeba takové pivo v restauraci vás vyjde na rovných „osm éček“ a na lahev tvrdého alkoholu abyste vybrali banku.
Ve Finsku vás (kromě jiného) pravděpodobně překvapí ještě další zvláštnost. V pátky a soboty (nebo kterýkoli jiný den, který Finové hodlají „znesvětit“ alkoholem), se v Helsinkách vydají do přístavu, kde už na ně čekají trajekty vyjíždějící do Stockholmu. Tohle ale nejsou jen tak obyčejné trajekty pro přepravu cestujících. Jsou to vlastně obří bary na moři, kde zábava končí až v brzkých ranních hodinách.
Jednoduše na loď nastoupíte, zrušíte se v jednom, druhém, třetím či čtvrtém baru, přes den se vyspíte v kajutě a večer pokračujete v krasojízdě. V neděli vás opět vylodí v Helsinkách a vy si jdete pěkně domů léčit bolavou hlavu a příšernou kocovinu. Ale abychom z Finů nedělali úplné alkoholiky a vyvrhele – tenhle koníček absolvuje drtivá většina skandinávské mládeže.
Finský žurnalista Jami Järvinen ve svém článku zmínil následující pasáž: „My Finové jsme pokročili. Dokážeme dnes rozlišit červené víno od bílého a v některých rozvinutých oblastech Finska dokonce dokáží propojit pití alkoholu s jídlem. Dalším krokem je dostat víno do obchodů s potravinami.“
A nutno podotknout, že trefil hřebíček na hlavičku. Alkohol v potravinách dnes už běžně najdete, pro lahev vodky ale musíte na loď nebo do státní alko prodejny. Co se děje poté, o tom se vypráví hotové legendy. Fin nemá problém vpravit do sebe lahev vodky, a když pije, tak jedině do úplného umrtvení.
Možná i tento sebedestruktivní způsob konzumace alkoholu byl jedním z důvodů prohibice. Časem ale možná půjde paradoxně o důvod, proč od tohoto omezujícího opatření upustit…