Ať už to je zplesnivělý sýr plný červích vajíček, opilé krevety, které se v puse ještě mrskají, nebo třeba „sašimi“, kterému na talíři bije srdce.

Podobnou pochoutku znají i na Aljašce, odkud se poměrně záhy rozšířila do Kanady, Norska i Finska. Jde o dvoukilový losí čenich, který je plný chrupavek, chlupů, ale i zbytků zubů. Pro člověka je prakticky nepoživatelný, přesto jde o žádanou pochoutku, na které si domorodci zakládají.

Ani kousek nazmar

Z uloveného losa získáte po důkladném zpracování více než čtvrt tuny kvalitního masa. Největší odměnou je ale podle místních právě losí čenich. Ten váží (podle věku a vzrůstu losa) okolo dvou kilogramů. Protože je plný nestravitelných částí, je potřeba ho důkladně připravit.

Losí čenich musí být nejprve oddělen od zbytku těla. Tady se ale na nějaké chirurgicky přesné řezy nehraje. Tmavý a kožnatý „hrot“ na špičce losí hlavy se obvykle odsekne sekerou. Kromě části s výraznými nozdrami je odseknut i kus horní čelisti. Dalším krokem je detailnější opracování za pomoci nože. V této fázi jsou odstraněny všechny na povrch vystupující chrupavčité části a zuby.

Losí čenich váží skoro dva kilogramy a zkonzumovat ho není jen tak.

Zdroj:

Shutterstock

Poté se maso nad ohněm opálí, což má za cíl zbavení se všech chlupů z nozder i kůže. Natáčení a opalování vyžaduje zručnost, ale také fyzickou výdrž, protože se zhruba dvoukilovým čenichem o velikosti volejbalového míče balancujete nad ohněm 30 až 60 minut.

V dalším kroku očistíte nožem připálené zbytky chlupů a čenich začnete krájet na tenké plátky. Nepočítejte ovšem s tím, že by šlo o libové masíčko. Každý plátek je průřezem tuhou tkání pysků, chrupavek a jemné výstelky nozder a nakonec hrubé špičky nosu. Právě zmíněná špička je tím nejcennějším kouskem a ochutnat ji smí jen zkušený lovec, který losa skolil.

Tak trochu jiná tlačenka

Aby se čenich stal stravitelnějším, je naložen do slaného láku. Tady může zůstat i několik týdnů. Maso mírně změkne a poté se již konzumuje syrové a bez dalších úprav. Pokud jsou strávníci nedočkaví, můžou čenich z láku vyjmout a povařit ho další 2–3 hodiny. Vývar z losího čenichu se samozřejmě nevylévá, ale společně s dalšími ingrediencemi se za tepla konzumuje. Má údajně dar dodávat tělu sílu a vitalitu.

Během druhého převaření nakrájených plátků z losího čenichu se definitivně rozloží poslední vlákna masa a chrupavčité tkáně změknou a zesklovatí. V tuto chvíli vám v hrnci zůstanou už spíše jenom rosolovité hrudky, které se srkají a polykají vcelku, protože je nelze rozžvýkat. Strávníkovi údajně dodají pocit plného žaludku a zahřejí ho na těle i na duchu.

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3