Ať už je Slovinsko vaší cílovou zemí, nebo jím jen projíždíte, jeho metropole opravdu stojí za zastávku. Máme pro vás 5 tipů na významná místa.
Lublaň je už dlouho významným centrem celého státu – kulturním, ekonomickým, administrativním, politickým i zeměpisným. Díky své poloze nabízí odrazy nejrůznějších kultur, v téhle lokalitě se totiž potkávala kultura germánská, románská i ta slovanská. Proto si tu možná všimnete kombinace germánské akurátnosti s románským pohodářstvím.
První zmínky o Lublani pocházejí z 12. století a ve starověku se jí říkalo Emona. Dneska má metropole Slovinska asi 300 000 obyvatel. V jejím znaku najdeme Lublaňského draka, symbol síly, odvahy a velikosti. A nyní k oněm 5 tipům.
Naprostou perlou Lublaně je bezpochyby hrad stojí na Hradním kopci nad městem. Podle výzkumů je oblast hradu trvale osídlena už asi od roku 1200 př. n. l. Hrad samotný je ale poprvé zmíněn až v roce 1144. V 15. století k němu přibyly obranné prvky, hradbami, věžemi u vstupu a padacím mostem. Dočkal se i kaple. Ke stavbě dalších objektů docházelo ještě v 16. a 17. století.
V 19. století se dočkal přestavby, do té doby totiž značně chátral, protože nesloužil původně zamýšlenému účelu (nikdo v něm neměl sídlo). Částečně tak začal sloužit jako vězení a částečně jako vojenská pevnost.
Teprve od 60. let 20. století byl postupně upravován do dnešní reprezentativní podoby a od 90. let 20. století začal sloužit k nejrůznějším obřadům, jako jsou svatby aj.
Od roku 2007 se k hradu můžete dostat nejen pěšky, ale i lanovkou, jejíž stanici dole ve městě bez problémů najdete.
Projít se hlavní třídou v centru Lublaně je skoro povinnost! Je jí Čopova ulice, která spojuje Operní dům s Prešerenovým náměstím. Jde o pěší zónu, hlavní městskou promenádu. Najdete na ní spoustu obchodů a obchůdku, restaurací, kaváren i první slovinský McDonald.
Ulice nese jméno Matija Čopa, významného literáta 19. století, dřív se ovšem jmenovala Slonova ulice na počest prvního slona, který se ve městě objevil za vlády Maxmiliána II. Tenkrát šlo o dar od osmanského sultána.
Když se po procházce po Čopově třídě ocitnete na Prešerenově náměstí, vězte, že jste na náměstí centrálním, hlavním. Najdete na něm sochu slavného slovinského básníka France Prešerena s múzou. Na severní straně náměstí si pak určitě všimněte františkánského kostela Zvěstování Panny Marie, na jižní straně je pak budova Lublaňské centrální lékárny. Budete-li se chtít podívat na Kongresové náměstí, vydejte se odsud po Wolfově ulici.
Součástí centra a toho, čeho byste si určitě měli všimnout, je Trojmostí. Je to jeden ze symbolů města, konkrétně trojici mostů přes řeku Lublaňku, která centrem protéká. Původní most se tu nacházel už ve 13. století, byl ovšem dřevěný a musel být obnoven po požáru v polovině 17. století. Místo něj tak vznikl Nemocniční most, oficiálně Franzův most, a stal se základem Trojmostí.
V roce 1929 k němu přibyly dva další mostky po obou jeho stranách, a to podle návrhu slovinského architekta Josipa Plečnika. Jako inspirace mu posloužila lávka při rekonstrukci Mánesova mostu v Praze, kde pobýval. Přestavba skončila v roce 1932 a od té doby k obrazu města neodmyslitelně patří.
Nemusíte zrovna s nadšením obrážet kostely, ale tenhle vás určitě zaujme už na první pohled. Vznikal v letech 1718-26 na návrh Carla Martinuzziho. Budova bohužel doznala značné úhony během zemětřesení v roce 1895, na přestavbě se pak podílel zmiňovaný Josip Plečnik, konkrétně si „vzal do parády“ vnější schodiště ze 30. let 20. století.
Vnějšek kostela vás dostane svými mohutnými sloupy, které fasádě zcela dominují. Uvnitř pak můžete obdivovat nádherný 17 metrů vysoký oltář od Francesca Robba.
Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5, zdroj 6