Jeden z nejmenších nezávislých států na světě se ke své svobodě musel pořádně probojovat. Místa jako z kýčovité pohlednice kdysi smáčela krev. Dnes je přebila vůně koření, rumu a sem tam i přicházející bouře. Ale pořádné.
Okouzlený Kryštof Kolumbus nazval zelený ostrov v Karibském moři Concepción - Zrození. Ostatní námořníci v něm ale viděli spíš kus Španělska a místo překřtili na Grenadu odkazující na město v Andalusii. Za zhruba dvanáct set liber koupil v roce 1650 Francouz Jacques Dyel ostrov, který se zdál být rájem. Místo toho čekaly Dyela války a nakonec porážka. Exotická Grenada ve své historii měnila vlastníky i politické sebeurčení. Přítrž tomu v roce 1983 udělaly až Spojené státy americké.
Naléhavý vztek změnil kurz ostrova
V té době se totiž Grenada zhlédla v Kubě a v jejím revolučním myšlení. Ruku v ruce s ním se ale také vyhnula volbám a místo nich vsadila na militarizaci. Zásah Ronalda Regana a okolních karibských státečků strhnul politické směřování Grenady a pobouřil bývalý sovětský blok. Starší generace si proto nejspíš spojí Grenadu hlavně s operací Urgent Fury, jaký byl oficiální název invaze.
To by ale byla zásadní chyba. Dnes je Grenada převážně klidným klenotem v Karibiku. Se svými sto tisíci obyvateli, kdy tu má každý stovky příbuzných, je vlastně jednou velkou rodinou, kde se všichni znají. Hlavní město Saint Georges's nemá ani osm tisíc obyvatel. Město se plazí po kopcích, a tak jsou jeho uličky strmé a úzké. Saint George's si zachoval pel francouzského kolonialismu. Kancelářské budovy ze skla a oceli byste tu hledali marně. Z kopcovitého panoramatu stále ještě vyčnívají věže kostelů. K bílým plážím je to coby kamenem dohodil.
Dvě stě let s rumem
Od hlavního města se nemusíte příliš vzdalovat, abyste narazili na tropickou džungli. Grenada oplývá bohatou faunou, a tak mezi kokosovými palmami narazíte třeba na kakaové nebo muškátové plantáže. Místní na svých stolech vřele vítají plody chlebovníku a cizinci zejména produkty z cukrové třtiny. Tedy hlavně ten jeden - karibský rum. Jeho pálení tu má skoro dvou set letou tradici.
Ještě než si ale koupíte letenky (nebo se zečnete probírat realitami), měli byste vědět, že i mírumilovnost zdejší krajiny čas od času přeruší jedna pořádně nevítaná návštěva. Jmenuje se Ivan, Hazel, Janet, Joan nebo třeba Emily a je z rodiny hurikánů. Od června do listopadu pročísne tropické lesy a pocuchá bělostné pláže nejedna divoká bouře. Tak například Ivan přišel v roce 2004, zničil devadesát procent domů na ostrově a zabil 39 lidí. Mezi zdevastovanými domy byla i rezidence premiéra a místní vězení. Této nenadálé šance se samozřejmě chopila drtivá většina vězňů.
Pokud si ale pro dovolenou vyberete vhodnější čas, není důvod se něčeho obávat. Místní život plyne v tropickém rytmu, turisty tu místní vidí velmi rádi. Část návštěvníků dokonce jezdí na ostrov vstoupit do manželství. Nejlépe na pláži ve stínu palem.