Věčně usměvavá, energická, pozitivní, k nezastavení a s božskou růžovou ve vlasech. Přesně tak Mirku van Gils všichni známe a přesně takovou ji zbožňujeme.
Když patříte ke světové cukrářské elitě, klidně můžete mít v tomto odborném směru nosík malilinko nahoru. To však ani náhodou není případ Mirky van Gils. O své bohaté zkušenosti se s ostatními radostně a vlídnou řečí dělí na svých kurzech, v knížkách i prostřednictvím oblíbených videí na sociálních sítích.
Na růžovku Mirku van Gils stačí chvíli jen koukat a dostanete plnou nálož báječné nálady v neředěné formě. Není tak vůbec divu, že její celková základna fanoušků je obrovská.
S obdivem nebo jen tak pro radost ji sledují i ti, kteří nikdy neupekli ani nepečený dort. Na lidi zkrátka v každém ohledu působí jako magnet a je balzámem pro duši i pro uši. Není však jen famózní cukrářkou, autorkou knížek nebo bývalou porotkyní televizní soutěže, je i vášnivou cestovatelkou…
Mirko, povězte nám prosím na úvod, cestujete ráda?
Milá Barunko, děkuji za váš zájem a s chutí do toho. Ano, převelice ráda cestuji. Koneckonců bydlím v Holandsku a pracuji v Čechách. Babička říkávala, že nemám „sicflajš“, a měla pravdu. Má zvídavost a touha poznávat je hlavní radost z cestování.
Vaše Holandsko. V čem se tahle krásná země liší od té české? Co na Holandsku milujete?
Holandsko je mým druhým domovem díky mým synům, kteří tady studovali. A samozřejmě, kde jsou děti, tam je můj domov. V Holandsku je život klidnější a v řádu, který mi vyhovuje.
Je to tak, že „každá mince má dvě strany“, takže všude je krásně a všude jsou dobří lidé. A Česko jsou mým domovem, který miluji.
Před revolucí jste emigrovala do Německa. Můžete nám prosím malinko povědět, jaké tam byly vaše začátky? Jak jste si se vším dokázala poradit?
Emigrace rozhodně nebyla procházka růžovým sadem. Nejen záchytný tábor pro emigranty nebo první práce, což bylo mytí záchodů v restauraci. Až posléze v pekárně jsem našla výbornou práci a prostředí. A od té doby už jsem jen vždy a všude pekla. Není hanbou horší práce, spíše je to bezva lekce, pak si člověk váží té lepší.
Které země a která místa jste už za svůj život navštívila?
Asi je jednodušší odpovědět, kde jsem nebyla. A když nad tím tak přemýšlím, tak je to asi půl na půl. Projela jsem východní částí Afriky, USA, Evropu – vcelku mnoho zemí a každá země má svůj půvab.
Vaše pracovní působení v zahraničí je taky rozmanitost sama. Kde všude jste měla možnost pracovat? A byla jste všude šťastná?
Vlastně kdekoliv jsem byla, tak jsem se pobytem v zemích propekla. Pečení je prostě můj osud. Šťastná, to je složitá otázka, co je míra štěstí? Jsem šťastná tam, kde jsem s dětmi. Umím si implantovat radost z místa, kde se ocitnu. Není dobré si prvoplánově kriticky zošklivovat zemi jen proto, že nerozumíme kultuře. Ráda poznávám kultury a vpíjím se do nich. Jedině tak jsem schopna je poznat.
Dočetla jsem se, že jste se autem vydala přes Afriku do Česka. A dovolím si: Páni! To je mazec. Jak jste to proboha dokázala? Jste neskutečná!
Možná je v tom kus spontánní naivity, tím pádem žádný strach. Nejsem klasický typ dovolenkáře. Cesta východní Afrikou dlouhá 17 000 kilometrů byla nejkrásnější a nejromantičtější dovolená mého života. Prostě je dobré si snít a sny si i plnit. Tato cesta byl můj sen.
Je nějaká země, která je vaší nejmilovanější?
Asi Botswana. Nejen že delta Okawanga je div světa, ale i klidem a laskavostí místních etnik. Ale všude je krásně, každá země má své kouzlo, pro které stojí za to se tam vracet.
Nacestováno máte opravdu moc. Do které země jste se ale přece jen ještě nevydala a chtěla byste?
Ještě je jich hodně. Ráda bych do Mexika na kakaové plantáže a do Vietnamu. Nejen kvůli čokoládě, ale mám moc ráda vietnamskou kuchyni.
A jaké země a místa vás naopak vůbec nelákají?
Asi nemám vyhraněně zemi, kam bych nejela. Možná kde je moc chladno, to úplně nemusím. I když mám ráda lední medvědy.
Když cestujete, posloucháte třeba hudbu? Napadá mě vlastně, jakou hudbu máte ráda?
Hudba je koření a inspirace. Miluji hudbu, která mě osloví od prvního tónu. To také záleží i na náladě. Od klasiky, Bacha, Wágnera, Dvořáka, Smetany až po moderní hudbu. Synové mě naučili poslouchat i metal…
Už jsme nakously, že nejste typický dovolenkář. Jak tedy vypadá vaše dovolená? Bývá pravidelná?
Dovolenou mám posledních 25 let. Máte-li práci, která je vaší láskou, pak není třeba klasické dovolené. Takže jezdím ráda, ale ne na pravidelné dovolené. Cesty jsou spontánní, sednu a jedu či letím. Bydlení se dá vždy najít a hlavně aktivity a poznání, abych měla co dělat.
Pokud se některé mé cestě dá říci dovolená, pak musí být aktivní. Neumím být bez činnosti. To je pak vnitřní tenze a to mi není příjemné. A hlavně ochutnávání nových kuchyní, to je dobrodružství.
Jak konkrétně si vás můžeme ve volném čase představit?
Volný čas mě dělá dobře se štětcem v ruce a s vůní olejových barev. Pečení je také relax. Můj volný čas protkává i příroda a umění.
Prozraďte nám na závěr, kam se v nejbližší době v souvislosti s cestováním chystáte?
No přece domů, do Čech. Spustit tisk mé nové knihy Famózní! Od babičky.
Díky za vaše odpovědi!