Vypravit se tam pěšky od Smíchovského nádraží je dobré rozhodnutí pro někoho, kdo si chce zlepšit fyzičku. Po vystoupání stovek schodů u Koulky mi z čela kapal pot. Jde to i obejít ulicemi nebo se skoro až na místo nechat vyvézt autobusem.

Když dorazíte na místo bez předchozí domluvy se správci areálu, zjistíte, že se nedostanete dovnitř. To však úplně nevadí, poněvadž většinu hřbitova vidíte přes nízkou zídku. Nádherné náhrobky s patinou dávných časů vyrovnané v pravidelných řadách vytvářejí krásnou podívanou. Krásnou, avšak vůbec ne samozřejmou. Ještě nedávno to tady vypadalo úplně jinak.

• Vyšehrad miloval a ctil i největší Čech

Posvátné místo zneuctili odpadem

Jak se dočtete na ceduli na dveřích do areálu, hřbitovu se v dobách nedávno minulých nedařilo vůbec dobře. Konkrétně v letech 1939 – 1989, kdy ho často ničili vandalové. Náhrobky buď rozbíjeli, nebo si je odváželi na stavby jako materiál. Obvodové zdi chátraly a padaly, areál zarůstal houštím, mezi hroby padaly stromy. Z místa se dokonce stala černá skládka.

Chcete se projít uličkami mezi náhrobky? Musíte se nejdřív domluvit se správci hřbitova.

Zdroj:

Jan Švestka

Situace se začala měnit v roce 1994, kdy začaly stavební a restaurátorské práce. Obnova ale jde, především kvůli nedostatku financí, hodně pomalu. I tak už areál vypadá velmi hezky, hrobnický domek je plně zrekonstruovaný a lze vidět přes 400 náhrobních kamenů.

Uprostřed klidné moderní vilové čtvrti byste místo s památkami z počátku 19. století (a možná i dřív, přesně nevíme). Tohle zákoutí doporučuji jako zajímavé zpestření výletu ze Smíchova na plošinu Děvín. Trocha rozjímání při cestě do přírody rozhodně neuškodí.