Bauhaus – jedinečné spojení umění a techniky

Škola Bauhaus vznikla 1. dubna v roce 1919 ve Výmaru sloučením uměleckoprůmyslové školy s výmarskou akademií výtvarných umění. U jejího založení jako první ředitel stál architekt Walter Gropius (1883, Berlín – 1969, Boston). Následovali další ředitelé: Hannes Meyer (1889-1954) a nám známý Ludwig Mies van der Rohe (1886–1969), architekt a autor brněnské vily Tugendhat. A po něm… nikdo. Tím dějiny Bauhausu končí. Ne však jeho sláva.

V Bauhausu totiž působili světově proslulí umělci jako například ruský malíř Vasilij Kandinskij, švýcarský malíř a grafik Paul Klee nebo architekt a designér nábytku Marcel Breuer.

Nejslavnější stavba v dějinách architektury 20. století

Teď k tomu nejdůležitějšímu: kam se můžeme vydat za nejslavnějšími stavbami Bauhausu? Stačí jít po linii historie školy. V roce 1925 se škola musela z Výmaru přestěhovat do Desavy (Dessau), kde W. Gropius navrhl školu jako propojený komplex budov s prosklenými fasádami, pravými úhly a rovnými střechami.

V roce 1932 se škola musela znovu stěhovat, tentokrát do Berlína, kde fungovala jen do roku 1933. Dnes po rekonstrukci slouží komplex budov jako škola i muzeum, domy profesorů jako výstavní prostory. Bauhaus je na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Tel Aviv a Bauhaus

Nejpůsobivějším příkladem architektury ve stylu Bauhaus je Tel Aviv, druhé největší město Izraele. Město, které leží na východním pobřeží Středozemního moře, se může pochlubit více než 4 000 budov, které ve stylu Bauhausu a „mezinárodního stylu“ ve 30. až 50. letech minulého století postavili židovští architekti, kteří byli nuceni opustit nacistické Německo.

Tel Aviv (v překladu Jarní pahorek) byl založen v roce 1909. Dne 11. dubna skupina asi 60 lidí vyrazila ze starobylého přístavu Jaffa. Po několika stovkách metrů se zastavili, vyslechli projev a losováním pomocí mušlí popsaných jmény si rozdělili pozemky pro nové domy. Dne 21. května 1910 dostalo nové město jméno Tel Aviv. Jméno navrhl Menachem Šenkin, který tak chtěl zvěčnit památku rakousko-uherského židovského novináře Theodora Herzla (1860–1904). Jeho knihu Altneuland (Staronová země), která byla napsána v roce 1902, přeložil z němčiny do hebrejštiny Nachum Sokolov a ten svůj překlad nazval Tel Aviv.

Prvním starostou Tel Avivu se stal Meir Dizengoff (1861–1936), který pocházel z Besarábie. První územní plán města vypracoval v roce 1925 skotský polyhistor Patrick Geddes (1854–1932), kterého o to Meir Dizengoff požádal. V roce 1926 byl jeho plán schválen a v roce 1927 ho ratifikovala Ústřední komise pro územní plánování pro Palestinu. „Například v roce 1920 nebyl Tel Aviv ani malým městem, měl pouze 2 086 obyvatel. V roce 1937 už měl více než 2 000 průmyslových podniků, 16 elektráren, 40 bank, 3 000 obchodů, 15 000 bytů, 100 hotelů a penzionů – a jako důkaz nového kultivovaného prostoru - 200 restaurací a kaváren.“ (S. Ilan Troen, Imagining Zion: Dreams, Designs, and Realities in a Century of Jewish Settlements, 2013, s. 142). Podle údajů z roku 2019 má dnes Tel Aviv 460 613 obyvatel.

Než modernismus dorazil do Palestiny, přineslo hledání „hebrejského“ jazyka architektury smíšené výsledky. Mnoho budov představovalo eklektickou směs biblických motivů a orientálních témat. „Byla to směsice různých stylů,“ říká Zvi Efrat, profesor architektury na Bezalelově akademii umění a designu v Jeruzalémě. Ale s příchodem židovských architektů ze střední a východní Evropy, jako byl Arieh Sharon, došlo k rychlé změně. Počátkem 30. let byla výzdoba takzvaného „eklektického“ stylu nahrazena novým, lokálním, modernistickým jazykem.

Arieh Sharon se narodil v polské Jaroslavi v r. 1900. Architekturu studoval v Brně, a když mu bylo 20 let, odjel do Palestiny. V roce 1926 přijel do Německa, aby si rozšířil své znalosti o architektuře. V té době se mu shodou okolností dostal do ruky časopisecký článek o škole Bauhaus a velmi ho zaujal. Koupil si jízdenku a odjel do Desavy, kde se setkal s Walterem Gropiem. Přihlásil se ke studiu na této škole a byl přijat. Do Palestiny se vrátil v r. 1931. V roce 1962 mu byla udělena Izraelská cena za architekturu.

Dalšími významnými architekty byli Joseph Neufeld, Carl Rubin Shmuel Miestchkin, Shlomo Bernstein a Dov Karmi.

Domy ve stylu Bauhausu v Tel Avivu mají ploché střechy, pásová okna, trubková zábradlí, aerodynamicky tvarované balkony a spoustu dalších zajímavých prvků. Kvůli jejich bílým průčelím se této části začalo říkat Bílé město. Nejvíce těchto domů najdeme v okolí bulvárů Dizengoff, Rothschild a Ben Gurion nebo v oblasti kolem ulice Frishman.

Vedení města se stará o zachování budov či vracení do jejich původní podoby. Iniciativa v oblasti ochrany objektů vychází i ze soukromé sféry. Zviditelnění a veřejné uznání Bílého města je cílem Bauhaus centra, které vzniklo v roce 2000.

Krásnou ukázku architektury školy Bauhaus najdeme v Tel Avivu.

Zdroj:

Shutterstock

„Ve Francii je velmi odlišné podnebí, než je v Tel Avivu. Proto domy postavené zde musely být také odlišné. Jejich vzhled se přizpůsoboval našemu podnebí,“ říká Micha Gross, ředitel centra Bauhaus centra v Tel Avivu. „Nejsou zde velká okna, jako v Evropě, ale malá, protože je tu hodně světla a velké teplo,“ vysvětluje Gross. „Proto je tu alespoň jeden velký balkon.“

Víte, že... ?
Výtvarná a architektonická škola Bauhaus si dala za cíl sjednotit umění a řemesla, a proto kladla velký důraz na řemeslnou přípravu. Frekventantům Bauhausu se neříkalo studenti, nýbrž učni a tovaryši. Učili se tři roky řemeslu a pak pokračovali ve studiu architektury.„Cílem bylo, aby absolventi zvládli řemeslo i různé disciplíny, a stali se tak komplexními umělci (i když slovo ‚umělec‘ se zakladatelům příliš nelíbilo, architekturu považovali spíše za technickou disciplínu).“ (Zdeněk Lukeš, „Škola Bauhausu v Desavě. Fascinující styl“).
Typ učiliště u nás fascinoval i Jana Antonína Baťu ve Zlíně, který založil podobnou školu také tam.

Použité zdroje:

•    Alena Řezníčková, „Bauhaus slaví 100. výročí založení. Ovlivnil architekturu i design“ (iDNES.cz)
•    Kamila Pětrašová, „Škola Bauhausu nás inspiruje dodnes“ (Grantová agentura České republiky)
•    Naama Barak, „Bauhaus turns 100 in Tel Aviv's White City“ (ISRAEL21c)
•    Naomi Lubash, „The Five Best Bauhaus Buildings in Tel Aviv“
•    Rabín Daniel Mayer, „Tel Aviv 100 let prvního hebrejského města – města bez přestávky“, Maskil, ročník 8, Ijar 5769, květen 2009 s. 2-3. Dostupné z: maskil.cz/5769/8.pdf.
•    Zdeněk Lukeš, „Bílé město Tel Aviv“ (Lidovky.cz)
•    Idem, „Škola Bauhausu v Desavě. Fascinující styl“ (Lidovky.cz)