Na jihozápadě Bulharska se nachází pohoří Pirin se stejnojmenným národním parkem. Alpské klima pod majestátními horskými vrcholky a nádherná panenská příroda.
Ta je tvořena hlubokými kotlinami s ledovcovými jezery, vápencovými jeskyněmi a divokými lesy. Od roku 1983 ji najdeme na seznamu UNESCO.
Název Pirin je odvozen od hromovládce slovanského božského panteonu – Peruna. Samotné pohoří je označováno jako jedno z nejstarších na světě. Najdeme ho mezi údolími řek Struma a Města. Stojí tu druhá nejvyšší hora země a vůbec třetí nejvyšší vrchol Balkánského poloostrova, Vihren. Měří 2 914 metrů a k překonání nejvyšší hory Bulharska, Musaly, mu chybí pouhopouhých 12 metrů!
Vihren je na výstup celkem namáhavý kopec s jehlanovým vzezřením. Cestou nahoru si dáte pořádně do těla, ale za ten výhled shora do širé krajiny za to stojí. Při jasném počasí si z něho můžete užít i výhled na legendární horu Olymp v sousedním Řecku. A v letních měsících si za slunečného počasí dopřejete procházky v lesích a horách. Díky poloze na jihu Balkánu je zde hodně teplo a slunečno.
V druhém největším pohoří v zemi – prvenství má Rila – je svérázný přírodní ráz krajiny tvořen žulovými a vápencovými masivy s mnohými krasovými oblastmi, ledovcovými jezery (těch je přesně 176) a jehličnatými a listnatými stromy. V parku se nacházejí dokonce i oblasti pralesního charakteru.
Jehličnatý porost zde ale mírně převažuje, protože vápenec dává domov borovici Heldreichově. Tento druh dosahuje výšek okolo 40 m a některým z nich je zde prý je více než 500 let! Najdeme zde i typické pásy černých balkánských borovic pokrytých lišejníky (v Pirinu je 367 druhů).
Význam tu má číslovka 60 – označuje počet horských štítů přesahujících v Pirinu výši 2 500 metrů. Zároveň je tato číslovka procentuálním vyjádřením rozlohy lesního porostu v celém parku.
V rilském klášteře odpočívá levá ruka jeho zakladatele a z fresek se vám zatočí hlava
Rozloha parku nebyla vždy tak velká. Při založení v listopadu roku 1962 to dělalo jen 62 km2, ale kvůli rychlému vývoji v cestovním ruchu a turismu se chráněné území začalo pozvolna zvětšovat (např. v roce 1974). V roce 2010 naskočila cifra na asi 400 km2.
A to je jedině dobře, protože především proto můžeme dnes ocenit zdejší bohatou faunu a flóru. Mezi reprezentanty zdejší flóry patří například plesnivec alpský (říká se mu také lví tlapa) či bulharský endemit mák papaver degenii a dalších 16 endemických rostlinek.
V parku jsou cestujícím dobrodruhům a všem baťůžkářům poskytnuty v pohoří bivaky, v nichž mohou najít dřevěnou postel, deku, varnou konvici a někdy i teplou sprchu!
Potkat zde hnědého medvěda, vlčí tlupu či vidět na obloze plachtit orla skalního není ničím nezvyklým. Mezi další zvířecí obyvatele parku patří např. kozy bezoárové, kuny lesní, vydry říční, jeleni, kamzíci nebo rarohové. Z ptačí říše zde ornitologové mohou obdivovat více než 159 žijících druhů.
Bulharsko a jeho skvosty: Tohle jsou nejkrásnější pláže, na kterých je odpočinek zážitkem
Na úplném jihu pohoří Pirin se nachází úrodné údolí Melnik se stejnojmenným městem. To má několik významných prvenství v Bulharsku, a to jako nejmenší statutární město (asi 500 obyvatel). Také tu objevíme jeden z nejstarších domů (Bojarský dům). Kraj i město se proslavily svou architektonickou rezervací, ale především temně rudým vínem. To si v Melniku objednal kdysi i samotný lord Winston Churchill na svatbu svého syna.
Kousek od malebného Melniku vás může dále zaujmout největší a zároveň nejstarší klášter v pohoří Pirin – Rožen. Je zaslíben Panně Marii a přežil různá běsnění a drancování z dob, kdy Bulhaři bojovali proti osmanským Turkům. Obecně lze všude v okolní krajině nalézt historické doklady po válečných opevněních z těch dob.
Zvědavý turista jistě také nepohrdne nabídkou prohlédnout si unikátní pískovcové útvary, taktéž v okolí města, tzv. Melnické pyramidy. Jejich podobnost s pyramidovou stavbou vskutku nelze přehlédnout.
Použité zdroje: