Na severu ostrova Madagaskar se na 182 km² rozkládá úchvatný dar Matky přírody pro lidské oči – rezervace Ankarana. Flóra a fauna této jedinečné a zatím skoro nedotčené krasové krajiny, která je prostoupena i posvátnými jeskyněmi, působí jako tichý léčivý balzám na západní civilizací uspěchanou lidskou duši! Mohou za to i lemuří modelky.
Už od poloviny 50. let minulého století, kdy Ankarana oficiálně vznikla, si zde návštěvníci připadají jak ve světě zázraků. Geologové, hydrologové, herpetologové (92 % plazů žijících na Madagaskaru je endemitních!) nebo botanikové nevycházejí při svých průzkumech v tamní krasové krajině z údivu.
Ankarana je tak velice oblíbenou lokalitou i pro všechny odborné přírodovědné badatele. Od konce 80. let minulého století se právě díky vědcům stává z rezervace oblíbená turistická lokalita. A to i díky tomu, že zde jako na jediném místě na celém Madagaskaru lze fotit volně žijící lemury korunkaté.
Klidně i 2 kg vážící a velice socializovaní lemuři korunkatí mají svůj domov na suchých stromech v rezervaci. Pojmenováni jsou podle charakteristického oranžového zabarvení srsti na hlavě – jako by nosili korunku. Jejich potravu tvoří především ovoce, semena a lesní plody. V době sucha musí cestovat ke zdrojům vody až do krasovitých jeskyní v Ankaraně, kde jim ale hrozí, že se snadno zatoulají v labyrintu temných chodeb a skalních uliček.
Dále zde máme oblíbené endemické gekony rodu Uroplatus. Spatřit tohoto roztomilého „malého dráčka“ a nerušeně si ho vyfotit znamená velký zážitek! Téměř všichni zdejší gekoni jsou až na pár výjimek typicky nočními tvory.
Kromě lemurů a gekonů se zde můžete setkat s ledňáčky, orlovcem říčním a hlavně netopýry a krokodýly. To se budeme muset vydat do již zmíněných místních jeskyní – do míst, kam už nedopadají žádné sluneční paprsky a kde se rozprostírá uklidňující ticho.
Jeskyně Ankarany se stále ještě zkoumají a mapují. Nejvýznamněji se na průzkumu jeskynního komplexu zasloužil Francouz Jean Radofilao. Dnes je lidem známo cca 150 km jeskynních chodeb, což je ale jen prý nepatrné zrnko toho, kolik toho Ankarana před člověkem a jeho zvídavým zrakem stále ještě skrývá.
Typickým obyvatelem jeskynní jsou netopýři, korýši ale především krokodýli. Žijí zde prý jedni z nejdivočejších „zubatých predátorů“ na celém Madagaskaru a dosahují klidně délky i 6 m. Nejpočetnější domov mají v podzemní řece jménem Styx (velmi příhodné jméno pro místo, kde žijí tito potomci bájných mořských oblud).
Tyto vápencovité věžové útvary jsou pro Madagaskar charakteristické. Pozoruhodné krasové „špičáky“ představují další dominantu Ankarany. Jedná se o vápencové skály, které za miliony let dospěly do podoby těchto na pohled bizarních skalních forem či sloupů. Místní lidi je nazývají tsingy.
Některé vrcholy jsou tak zašpičatělé, že jejich bodání do bot a nohou působí až nepříjemně. Tsingy jsou prostě dalším povedeným a originálním experimentem z dílny matky přírody, ostatně jako celá rezervace Ankarana.