Nad Vltavou při okraji historického centra Prahy vybízí k návštěvě jeden z nejhezčích přirozených vyhlídkových bodů metropole.
V dnešní epizodě putování po stopách Starých pověstí českých zavítáme na místo, kde se křepčení turistů protíná s věčným mlčením velikánů českého národa – na Vyšehrad.
Vyšehrad není populární pouze mezi turisty, ale i v rámci Pověstí – vztahuje se jich k němu hned několik. Začněme popořádku. Po smrti praotce Čecha se stal novým vůdcem kmene vojvoda Krok, který si zřídil sídlo na Budči. Jednou rozjímal o minulosti i budoucnosti s bohy, a ti mu vnukli, že Budeč už jako hlavní sídlo neobstojí. Proto se vydal hledat jiné a neosídlený pahorek poskytující přirozenou ochranu před nepřáteli se zdál být tím pravým. Krokovi muži zde vystavěli hrad pojmenovaný od toho, že stál na vysoké skále, Vyšehrad.
Po Krokovi se vládci na Vyšehradu stali kněžna Libuše s Přemyslem Oráčem, o kterých si víc povíme zase v jiné epizodě. Pro téma Vyšehradu je důležité, že se v jeho podzemní síni ukrývá Libušin poklad, který podle pověsti zasvítí z vyšehradské skály, až bude národu nejhůř a pomůže obnovit hojnost a zahnat nouzi.
Nejznámější je asi pověst o Horymíru a Šemíkovi, která se ve skutečnosti správně jmenuje O Křesomyslu a Horymírovi. Za Křesomyslovy vlády se rozmohlo hornictví na úkor zemědělství, takže lidé hladověli. Proti tomu se postavili někteří vladykové a starostové rodů v čele s Horymírem z Neumětel a žádali Křesomysla, aby hornické šílenství zastavil. Ten ale, zaslepen drahými kovy, odmítl. Když se horníci doslechli o požadavku starostů, rozčílili se a jako obětního beránka si vybrali čelného představitele, Horymíra.
Vypálili jeho vesnici, Neumětely, a Horymír se pomstil zničením hornických zařízení potřebných k těžbě, za což ho Křesomysl odsoudil k smrti. Horymírovým posledním přáním bylo projet se na vlastním koni, Šemíkovi, a kníže mu po uzavření všech bran vyhověl. Nikdo ale nečekal, že se Šemík v ohromném skoku přes hradby vrhne dolů z vyšehradské skály i s Horymírem a odpeláší si to zpátky k Neumětelům. Přítomní takový výkon označili za zázrak, proto i Křesomysl udělil Horymírovi milost. Akorát udatný Šemík na svůj akrobatický kousek doplatil životem.
Vyšehrad během času měnil svou tvář. Vznikl jako dřevěné hradiště, které postupně povýšilo na královský hrad s vlastní kapitulou, pak podlehlo divokým husitům a v 17. století bylo v rámci rozšiřování městského opevnění přebudováno na barokní pevnost. Od 15. století dokonce fungoval jako samosprávné město, ale roku 1883 byl připojen k Praze. Za svou dnešní novogotickou podobu a přilehlé parky vděčí proboštům zdejší kapituly.
V areálu Vyšehradu je toho mnoho k vidění. Podle toho, z jaké strany se přiblížíte, musíte projít buď Cihelnou, Táborskou, nebo Leopoldovou bránou, přičemž každá jsou unikátním architektonickým zážitkem. Po výšlapu na nevysoký vršek se ocitnete v zajetí parků, kde už na sebe upozorňují sochy, ať už Myslbekovy (Libuše a Přemysl, Ctirad a Šárka a další), nebo třeba Pomník svatého Václava od Jana Jiřího Bendla a další.
Gró vyšehradské skály, které jen tak nepřehlédnete, jsou dvě věže místní baziliky svatého Petra a Pavla. Založil ji král Vratislav II. v 11. století, aby oslabil moc svého bratra Jaromíra, toho času pražského biskupa. Výjimečná byla v tom, že nespadala pod pražské biskupství, ale rovnou pod papeže, čehož Vratislav dosáhl konexemi v Římě. Dále jsou tu k vidění Kaple Panny Marie Šancovské, Kaple svaté Ludmily nebo Rotunda svatého Martina z počátku 12. století.
Nejen českým vlastencům pak učaruje Vyšehradský hřbitov, na kterém odpočívají skvosty českého národa. Mácha, Nezval, Němcová, Smetana, Myslbek, ti všichni a 600 dalších spočinuli v podhoubí petropavlovské baziliky.
Zbylé atrakce, které Vyšehrad nabízí, necháme zatajené, abyste měli co objevovat, až sem vyrazíte. Jen jedno ještě prozradíme – ten uchvacující výhled na pražské panorama si prostě nemůžete nechat ujít!
Na Vyšehrad se dostanete z různých směrů; na Hlavním nádraží naskočíte na metro linky C a za 13 minut vystoupíte na zastávce Vyšehrad, odkud už je to, co by kamenem dohodil.
Ze zastávky Jindřišská (také u Hlavního nádraží) se můžete svézt tramvají číslo 14 nebo 24 na Ostrčilovo náměstí, proběhnout Lumírovu ulici a pustit se po cestě vedoucí přímo k pevnosti.
Z tramvajové zastávky Výtoň, kde vystoupíte z tramvaje číslo 3, se vydáte vzhůru Vratislavovou ulicí vedoucí k Cihelné bráně. Možností je spousta!