Most spojuje poloostrov Penang s pevninskou částí Malajsie (konkrétně s jižní částí Malajského poloostrova). Dopravu mezi těmito místy před vznikem prvního mostu zajišťovaly pouze lodě, což přesun lidí a zboží těchto dvou částí Malajsie značně komplikovalo.

Most překonává kilometry mořské vody

V roce 1985 proto vznikl první, Penangský most. Situace se znatelně zlepšila, nicméně po jeho povrchu dvacet let od otevření projelo sto tisíc vozidel denně. Dopravní zácpy se neustále opakovaly. Bylo nutné postavit druhý most.

Proč jezdí na ostrov Penang turisté? Třeba kvůli návštěvě buddhistického chrámu Kek Lok Si.

Zdroj: bigstock.com

Ten první měří na délku 14 km. Druhý je o několik kilometrů delší (celkem o 10). Má i mnohem delší název – oficiálně se jmenuje most Sultána Abdula Halima Muazíma Šáha. To zní na zapamatování dost složitě, že? Nelze se divit, že se mu nejčastěji říká „Druhý Penangský most“. To si pamatuje každý.

S jeho stavbou se začalo roku 2008. Na rozdíl od prvního mostu, který vedl na pevninu ze severu Penangu, měl s kontinentem propojit jižní část ostrova. Konkrétně města Batu Maung a Batu Kawan.

Takhle vypadá více než 20 km dlouhá stavba v noci.

Zdroj: bigstock.com

Jedna chybička a most spadne

Stavba nebyla jednoduchá. Investor se totiž rozhodl pro spojení projektů dvou firem, dvou konstrukcí. Malajci museli koordinovat jejich práce a hlídat spojení v jeden dlouhatánský celek. A nebylo to lehké.

Samotná stavba osmi tisíc nosníků (přičemž každý kus je trochu jiný) by značně prověřila stavitelské schopnosti i těch největších odborníků, tady ke všemu ještě vše komplikovalo malajské horko. Beton musely neustále ochlazovat pytle s ledem a vodní potrubí. S tím se musela plovoucí betonárna, která pro tuto příležitost vznikla, vyrovnat. Malá chybička by znamenala prasknutí betonu, vniknutí vody ke konstrukci, korozi konstrukce a narušení mostu. To by mohlo mít fatální následky.

Na most Sultána Abdula Halima Muadžáma Šáha bylo potřeba mnoho kilometrů ocelových lan.

Zdroj: bigstock.com

Gumou proti zemětřesení

Aby toho nebylo málo, v okolí Penangské úžiny čas od času vznikají zemětřesení různé intenzity. S těmi pomáhají gumová ložiska. Komplikace přinášela i malá hloubka v místech, kam se potřebovaly dostat stavební prámy, dále silně zanešené dno a hlavně nevyzpytatelné malajské počasí, jež dělníkům značně komplikovalo práci. Především při jednom velkém zemětřesení a následné vlně tsunami.

Zemětřesení několik sloupů poškodilo, naštěstí bylo možné praskliny opravit. A podařilo se i to nejsložitější – usazení posledního dílu uprostřed, který spojil části stavěné dvěma firmami. Nešlo to ovšem snadno, při měření se objevila odchylka. Pomocí vodních nádrží se povedlo dokonale vyvážit tři části, jež do sebe měly na úplný závěr konstrukce zapadnout.

Poprvé se na povrch Druhého Penangského mostu dostala veřejnost v březnu 2014 při oficiálním otevření.  Tak vznikl nejdelší most jihovýchodu Asie.