Prolínání kultur získává v Malajsii jiný charakter. Vedle sebe tu koexistují Číňané, Indové a Malajci a každé etnikum má svůj vlastní uzavřený svět.
Hlavní indické teritorium stráží největší socha Murugana – boha války a vítězství na světě. Pozlacená, obklopená smečkou drzých a věčně hladových opic. Každý den se chrámy Batu Caves projde na pět tisíc bosých poutníků.
Jeskynní systém Batu Caves z vápencových skal leží 13 kilometrů severně od malajského hlavního města Kuala Lumpur. Je tak blízko, že stačí nasednout na jednu z linek metra a nechat se dovézt až na místo. Nejlépe viditelný je ze slavných věží Petronas Towers. Rovná krajina posetá nižšími budovami a zalitá smogem se v jednom okamžiku prudce vztyčí do vysoké cukrové homole.
Zemětřesení, horko, tsunami. Nejdelší most jihovýchodní Asie stojí navzdory překážkám
Posváté poutní místo všech hinduistických věřících zasvětil svému současnému účelu indický obchodník Thamboosamy Pillai koncem 19. století. Hora sama tu ale stojí už 400 milionů let. Kdysi v jejím labyrintu žili lidé z malajského kmene Temuan.
Pillal zabral Batu Caves pro své náboženství údajně podle tvaru vchodu do jeskynního komplexu, který mu připomínal posvátné artefakty. Ať už to bylo jakkoli, dnes se jedná o jednu z nejdůležitějších hinduistických svatyní na světě mimo Indii. Návštěvníky vítá hned u vchodu patnáct metrů vysoká socha opičího krále Hanumana. Kolem něj se mezi turisty v barevných sárích proplétají makakové jávští.
Tyto drzé opice tu v lepší případě probírají odpadky, v tom horším kradou jídlo přímo z rukou turistů. Není radno se k nim přibližovat. Svoje teritorium si důsledně hlídají a nemají daleko k použití svých dlouhých špičatých tesáků. Lidé jsou pro ně spíše nutným zlem, které jim zajišťuje hlavní zdroj potravy.
Prozkoumejte národní park Taman Negara, nejstarší prales na světě
Hinduisté se před vstupem do svých chrámů zují a ještě před tím často zapalují svíčky či vonné tyčinky. Davy Indů ve svém západem nepoznamenaném oblečení korzují cestami mezi vedlejšími chrámy a dávají pocítit, jak to vypadá v několik tisíc kilometrů vzdálené Indii. Každý chrám je bohatě zdobený postavami z indické mytologie.
Každá postava, ať jsou to bohové, sloni či krávy, je vyvedená v zářivých barvách. Pohled na ně ale zastiňuje 42 metrů vysoká socha boha války a vítězství Murugana. Nenechte se mýlit jejím zasazením do starého prostředí - tento strážce pochází z nového tisíciletí. Jeho stavba stála téměř osm milionů korun. Betonová socha je pokrytá třemi sty litry zlatého nátěru, který byl dovezen ze sousedního Thajska.
Murugan stojí před 272 schody, které vedou k hlavnímu chrámu. Příkré betonové schodiště se ve vlhkém a horkém ovzduší stává nepříjemným protivníkem. Na zábradlích kolem sedí řady opičáků a čekají, kdy udělá nejbližší turista chybu a v nestřežené chvíli odloží otevřenou lahev s pitím. Výhled svrchu je ale úchvatný, pokud tedy máte štěstí a město není zahalené ve smogu. Obrovská jeskyně s vysokým stropem skrývá malý chrám a úplně vzadu ještě jedno schodiště.
Po vystoupání na nejvyšší schod se objeví skoro mystický pohled. Jeskyně vede do hluboké rokle, jejíž dno je vylité betonem a uprostřed stojí malý chrám. Paprsky světla dopadají šikmo přes skály a floru po jejích stěnách na střechu s barevnými postavami a měkce kloužou po vláknech až k návštěvníkům svatyně. Kolem stěn jeskyně bez stropu hoří svíčky.
Místo má skvělou akustiku, ale prolíná se jím pouze šepot. Ne každý návštěvník Batu Caves dojde až sem. Ale ten, který překoná vedro, dusno, schody a opičí zloděje, toho nelituje.