Býval dokonce královským palácem. Alcázar je nejoblíbenější a nejcennější památka nádherného španělského města Sevilla.
Pokud hledáte za slovem Alcázar nějaký velký příběh nebo skrytý význam, musím vás zklamat. Je to jen arabský výraz pro palác. Sám palác se do středu několika velkých příběhů ale dostal. Pobýval v něm dokonce král. A nejen to.
Krásný je nejen Alcázar sám, ale i jeho okolí. Hned vedle stojí Sevillská univerzita založená na začátku 16. století. A kolem ní teče kanál Alfonse XIII., krále, který panoval ve Španělsku v 19. a 20. století plných 45 let.
K vodě se v Seville ale častěji chodí k řece Guadalquivir. Její okolí je podle mnohých největší bohatství města. V kombinaci s památkami evropské i arabské kultury působí magicky.
Na konci 80. let 20. století se palác dostal na seznam světového dědictví UNESCO. Tedy ne sám. Spolu s katedrálou a indickým archivem. Někomu může jedinečný zážitek pokazit to, že na krátké cestě z katedrály k paláci narazí na kavárnu a fast food známých řetezců, nicméně nádhera Sevilly, v níž se mísí arabská architektura s evropskou, tuto drobnou vadu na kráse přebije.
Důležitá města mají jednu potíž – neustále je někdo chce dobývat. Rušno a nebezpečno proto bylo v Seville mnohokrát. V 5. století tuto Římany založenou osadu zničily kmeny vandalů, poté postupně několik skupin arabských dobyvatelů, až v roce 1238 ji po dlouhé době získal Španěl, konkrétně kastilský král. Právě tehdy se Alcázar stal královskou rezidencí.
Ve všech zmíněných obdobích stálo na místě dnešního Alcázaru nějaké opevnění. Za to, v jaké podobě ho známe dnes, vděčíme 14. století, přesněji Petru I. Kastilskému. Tento král Kastilie jej nechal vybudovat maurskými staviteli, což dodalo stavbě na zajímavosti.