Rusko je zemí neuvěřitelných rarit. Ve svém nitru ukrývá třeba tajemný psychedelický solný důl, který hraje všemi barvami a pobyt v něm vám způsobí pořádné motání hlavy.
Nabízí však i netradiční zážitek, jímž je pobyt v ledové jeskyni, která na první pohled vypadá, jakoby v ní randili jednorožci. Její stěny pokrývají barvy od bílé, přes modrou, smaragdovou, červenou i žlutou. To díky rozdílné vrstvě ledu a lomu slunečních paprsků, která vytváří unikátní uměleckou galerii.
Některá ruská „nej“ však nejsou tolik prozaická a okouzlující. Na mysli máme třeba největší „diamantoviště“ světa, jehož vybudování stálo v přepočtu na české koruny asi 370 miliard. Jde o diamantový důl Mir, který se nachází u města Mirnyj v Jakutsku.
Průměr dolu činí 1200 metrů a jeho hloubka je asi 525 metrů. V jícnu obří jámy se dokonce tvoří silný vzduchový vír, který slupne prolétávající vrtulník doslova jako malinu. Protože k tragickým nehodám tady v minulosti opravdu došlo, byla nad dolem vyhlášena bezletová zóna.
Dolu místní přezdívají „pupek světa“. Vše se tady totiž točí pouze kolem něj a těžby diamantů. Výstavba, stejně jako provoz diamantového dolu je však opředen řadou více či méně nešťastných událostí. Ale pěkně popořádku…
Vše začalo roku 1955, kdy v této oblasti sovětští geologové objevili naleziště kimberlitu. Kimberlit je vyvřelá hornina a významný zdroj diamantů. Už za pouhé dva roky vydala země své poklady. V době největší slávy se v dolu těžily rovné dvě tuny surových diamantů ročně.
Šlo o absolutní raritu a unikát, na který byl Sovětský svaz po právu pyšný. Původně důl fungoval jako povrchový, postupem času ale bylo potřeba se za diamanty vydávat do stále větší hloubky. S hloubkou se zvětšoval také průměr dolu, až na současných 1 200 metrů.
Čím víc se průměr dolu zvětšoval, tím víc se přibližoval k lidským obydlím a zdejší infrastruktuře. Dnes tady stojí panelové domy prakticky nad samotným chřtánem oné pekelné jámy. Místním to už ale divné nepřijde. Diamanty a práce s nimi související, jsou jejich jedinou obživou.
Diamanty se zde těžily bez přestávky až do roku 2001. Po pádu sovětského impéria se dostal důl do soukromých rukou firmy Alrosa a v těžbě se pokračovalo dál, tentokrát modernějšími metodami. V naprosto děsivých podmínkách tady v současné době pracuje na 3 600 zaměstnanců.
Abyste měli alespoň představu o tom, v jakých podmínkách zaměstnanci dřou, pak si představte, že během zimních měsíců je v dole taková kosa, že zamrzá palivo a půda je tak tvrdá, že se do ní nedá kopnout bez použití té nejsilnější mechanizace.
Důl navíc v minulém roce zatopila voda. Na směně bylo tehdy 151 osob a voda pronikla až do hloubky 210 metrů. Příčinou havárie byla údajně technická porucha nedaleko vodního rezervoáru.
Kvůli nelidským podmínkám práce v dole a několika smrtelným nehodám plánují investoři důl nadobro zavřít a přeměnit ho v ekologické super-město. Bohužel na jeho výstavbě nezačnou pracovat dřív, než bude důl nadobro vytěžen.