Pro nás Evropany je zcela nepochopitelné mučení malých holčiček, kterým nezávisle na jejich vůli provedou bolestivou a často také mrzačící obřízku, nedokážeme si vůbec představit ani rituály, během nichž pijí mladí muži krev přímo z rány zvířete.

A zcela neakceptovatelné jsou pro nás i rituály probíhající v Papui Nové Guineji, kde chlapci popíjejí sperma starších a od malička je jim do hlav vtloukáno, že ženy jsou pouze ďábelská stvoření, která jim chtějí za každé situace škodit.

Bohužel podobných rituálů dospělosti coby bolestivých a často i krutých a nelidských iniciací najdeme v primitivních kmenech, rozesetých po celém světě, nepočítaně.

Jeden z nich praktikují i v jednom z původních kmenů domorodé australské populace. Chlapci z kmene Mardudjara jsou zde vystaveni krutému utrpení i nechutnému procesu, během kterého musí sníst kus sami sebe.

K obřezání mladého chlapce dochází bez umrtvení a často také v nevyhovujících hygienických podmínkách.

Zdroj:

Shutterstock

Přišpendlení a obřezaní

Chlapce v australském kmeni Mardudjara čekají po dosažení 15. roku věku perné chvilky. Namísto veselých oslav musí absolvovat rituál dospělosti, který je nejen krutý, ale zároveň i pěkně nechutný.

V den svých narozenin chlapce odvedou na osamělé a k rituálům speciálně vyčleněné místo, kde ho zemi přišpendlí skupinka tanečníků v čele s hlavním náčelníkem kmene.

Ten patnáctiletému chlapci klekne na hruď a bez jakéhokoliv umrtvení ho obřeže. To samozřejmě za všeobecného veselí a povyku ostatních přihlížejících. Aby toho nebylo málo a chlapcův „přerod v dospělého muže“ byl kompletní, kus vlastní obřezané kůže musí sníst. Bez kousání a zasyrova.

Vítejte ve světě mužů!

O výše uvedeném rituálu, stejně jako o těch podobně nechutných a barbarských, můžeme vést dlouhé debaty, nesouhlasit s ním a samozřejmě nás může také znechucovat nebo pohoršovat.

Pravdou ovšem zůstává, že na tyto iniciace, které mají (často i malé děti) uvést do světa dospělých, je ve starobylých kmenech kladen obrovský důraz.

Rituály jsou zde totiž zakořeněny často i tisíce let a to, že by od nich jednotliví náčelníci nebo sami členové kmenů upustili, je i v dnešní době krajně nepravděpodobné.

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3