Pojmout ženu za manželku bez potupných a často také bolestivých rituálů by mělo být samozřejmostí. Jsou ovšem země, komunity a kmeny, kde si o nějaké rovnosti, či dokonce etice nebo empatii mohou nechat jenom zdát.
Příkladem budiž třeba lidé z Okriky, kteří obývají africkou Nigérii. Aby se zde mohla dívka stát ženou a posléze také manželkou, musí podstoupit speciální školení.
Během něj je vykrmována, aby se vhodným způsobem zaoblila a byla pro muže přitažlivější, kontroluje se u ní počestnost a na závěr se nahá předvádí mužům na náměstí. Pokud celý rituál dokončí, je jí vydán speciální certifikát…
Aby se mohl mladý muž oženit, zbičují ho a jeho potenci prověří teta budoucí manželky
Poslední tři měsíce v roce jsou v africké Okrice určeny pro pořádání speciálních rituálů zvaných Iria, během nichž se z dívek (obvykle ve věku 16 až 18 let) stávají ženy a manželky. Cesta k vydání zmíněného certifikátu je ovšem dlouhá a v mnohých oblastech i potupná.
Samotný rituál sahá až do 16. století našeho letopočtu a pro rodinu dívky představuje obrovskou slávu. Aby se mohla mladá dívka stát ženou, měla by mít již po první menstruaci a zároveň by měla být panna. To ostatně prověřuje některá ze zkušenějších žen, které se říká Gbenerime.
Pokud Gbenerime zjistí, že dívka již není panna, z rituálu ji dnes již nevyloučí. Bude to pro ni, ale i celou její rodinu docela hanba. Ještě horší by bylo, kdyby Gbenerime zjistila, že je dívka těhotná. V takovém případě se nesmí posvátného obřadu zúčastnit a její šance dobře se provdat jsou pak mizivé.
Speciální příprava mladých dívek spočívá také ve vykrmování za pomocí sladkých brambor, ryb a mléka. To proto, aby dívky získaly plnější tvary a byly pro potenciální ženichy atraktivnější. Dívka je během školení poučena nejen o manželském životě, ale i výchově dětí a souvisejících povinnostech.
V den obřadu, který je považován za obrovskou slávu, dívku pomalují tmavými barvami a kurkumou. Svléknou ji do půl těla a s odhaleným poprsím ji nechají producírovat se po náměstí, kde ostatní obdivují její tvary a zdobení. Muži si z děvčat následně vybírají svou „vyvolenou“ nevěstu doslova jako na tržnici. Před publikem dívky zatančí a na závěr obdrží zmíněný „certifikát“ o své počestnosti.
Na tom, zda rituál Iria zachovat i pro budoucí generace, se nemohou lidé z Okriky dohodnout. Někteří jsou pro jeho zachování, jiní jej důrazně odmítají. Velký vliv na odmítání této tradice má přitom především rozšíření křesťanství mezi místními obyvateli a stále se zlepšující situace v oblasti jejich vzdělávání. Mnohé rodiny nedovolují mladým dívkám se před ostatními odhalovat, a tak rituál úplně bojkotují.
Použité zdroje: