Mladé irské ženy to v přísně katolickém Irsku nikdy neměly příliš jednoduché. Když se ovšem situace v 19. století vyostřila, pro mnohé z nich začalo pravé a nefalšované peklo na zemi. A to doslova.

Církev jako garant morálky

Církev v Irsku dlouhá léta vystupovala v roli garanta sociální pomoci pro rizikové a zranitelné skupiny obyvatel. V průběhu let tady proto vznikaly církevní školy i nemocnice a útulky pro staré, nemocné a postižené. 

Zástupci církve aktivně rozdávali almužny chudým a materiálně podporovali sirotky a vdovy. Na tom by samozřejmě nebylo nic špatného, pokud by touha po moci u mnohých nepřerostla v násilné chování. 

Ale nepředbíhejme a vraťme se zpátky do 18. století, kdy v Irsku došlo k rozmachu urbanizace, což zapříčinilo přeliv obyvatel z vesnic do měst. Velká evropská města se musela potýkat s náhlou kumulací negativních sociálních jevů, mezi které patřila mimo jiné i prostituce.

„Nešij sebou a polykej!“ Chlapci z kmene Mardudjara čelí krutému a nechutnému rituálu dospělosti

„Padlé“ ženy potřebují nápravu!

Na prostituci coby jev zcela nežádoucí zareagovala církev v podstatě okamžitě. Prvotní myšlenka spočívala v cílené a systematické pomoci ženám, které nabízely svoje tělo. K tomuto jednání je v naprosté většině případů donutila všudypřítomná chudoba či silná ruka otce, nebo dokonce vlastního manžela. 

Později do skupiny „nečistých“ žen začaly spadat i ženy a dívky s promiskuitním chováním, postižené ženy a svobodné matky, které ve společnosti čelily ostrakizaci. Církev je zanedlouho začala souhrnně označovat jako „padlé“ a snažila se o jejich „nápravu“, kterou měla plně ve svých rukou.

Začaly proto vznikat speciální „útulky“, které se postupně rozšířily i do Švédska, Spojených států a Austrálie. Těmto zařízením se začalo říkat „Magdaléniny prádelny“, což odkazovalo na jméno historicky neslavnější prostitutky, která zanechala svého hříšného života a rozhodla se následovat Krista.

Magdalénské prádelny původně vznikly na základě bohulibého účelu.

Zdroj:

Shutterstock

Když ženichové „skáčou na špek“: Ve speciálních táborech jim vykrmují nevěsty a za zvracení drtí prsty

První příjmy byly dobrovolné

Magdaléniny prádelny zpočátku fungovaly jako jakési spolky, ve kterých bylo ženám na okraji společnosti bezplatně nabízeno nejen ubytování, ale také jídlo a duchovní podpora. „Padlé“ ženy zde proto nejprve přicházely dobrovolně. 

Věděly totiž, že i přes přísný režim, tvrdou práci a náročné požadavky řádových sester na pěstování duchovního života je v prádelnách čekal lepší život i naděje, kterou by mimo zdi jejich zdi hledaly marně.

Později sem ale byly posílány také ženy z křesťanských polepšoven či nemocnic, kde pracovaly jako pomocnice. Bohužel řadu z nich do prádelen odvlekla církev v průběhu let rovnou z jejich domovů. Dle odhadů fungovalo obdobných útulků v roce 1900 v rámci Evropy na 300!

„Co je tvoje, to je moje…“ V Tibetu se bratři dělí o jednu manželku, která styk neodmítá. A má k tomu dost dobrý důvod

Na křivce poptávky se nic nezměnilo

Ačkoliv v Magdaléniných prádelnách končilo stále více žen (některé z nich byly jen příliš hrdé, jiné „nepřirozeně“ krásné či mladé a neprovdané nebo vzdělané), prostituce z pochopitelných důvodů dál vzkvétala.

Církev tak byla nucena přihlížet nechtěné konfrontaci s realitou: jakmile prostitutku zavřela pod zámek, doslova přes noc se za ni objevila náhrada. Ačkoliv útulky řešily nabídku, poptávka fungovala dále. Řešení stávajícího sociálního problému to tedy v žádném případě nepřineslo. 

Původně dobrou myšlenku navíc v průběhu let smetl nános náboženského dogmatismu a prospěchářství. Útulky, které původně měly plnit funkci záchranného lana, se proměnily v neustále se stahující oprátku. A naděje na záchranu v podstatě neexistovala.

V prádelnách bylo na denním pořádku bití i sexuální zneužívání.

Zdroj:

Shutterstock

Nejdřív dívku vykrmí, pak ji nahou donutí producírovat se po náměstí. To, jestli je panna, kontrolují zkušenější

Otrokářství a týrání

V průběhu let se Magdaléniny prádelny proměnily v odkladiště nepotřebných či nemocných a starých lidí, kam rodiny odváděly svoje nepohodlné příbuzné. Ti zde pracovali v nelidských podmínkách bez nároku na mzdu, dobrou výživu nebo slušné zacházení. Bití a ponižování bylo na denním pořádku. 

Nově přijatým lidem bylo upřeno jakékoliv právo na autonomii, byli fyzicky trestáni a leckdy i sexuálně zneužíváni. Prádelny existovaly v Irsku od roku 1765 a až do zrušení poslední z nich na sklonku 20. století (rok 1996) byly v tichosti podporovány státem.

Odevzdat dívku do péče prádelen znamenalo uvrhnout ji do žaláře, který v civilizované Evropě té doby už neměl obdoby. Zdroje se rozcházejí, mnohé z nich nicméně tvrdí, že „převýchovu“ řádových sester nepřežilo na 9 000 osob. Celkem nápravnými zařízeními prošlo na 30 000 lidí!

Aby se mohl mladý muž oženit, zbičují ho a jeho potenci prověří teta budoucí manželky

Sinéad O'Connor nechal zavřít vlastní otec

Svědectví o tom, co se dělo v Magdalénských prádelnách, podalo v průběhu let spoustu žen. Jednou z nich byla například i zpěvačka Sinéad O'Connor, kterou sem nechal zavřít vlastní otec po tom, co zjistil, že jeho patnáctiletá dcera krade v supermarketech a chodí za školu.

Římskokatolická církev je do dnešního dne kritizována za to, jak laxní postoj k této skvrně na tváři katolického Irska zaujala, jak nedostatečná byla její aktivita při komunikaci s přeživšími a jak plytké jsou její omluvy.

Mnohé katolické organizace i dnes odmítají, že by se se ženami v prádelnách zacházelo jakkoliv nehumánně. A odkazují na to, že veškerá aktivita prádelen fungovala v úzké spolupráci se státem, který z nich měl finanční prospěch!

Více než tisícovce žen, které se dnešního dne dožily, se nedostalo žádného finančního odškodnění. Omluva, kterou pronesl papež František, když v roce 2018 poprvé navštívil Irsko, je opravdu jen velmi chabou náplastí za příkoří, které je naprosto zlomilo a znemožnilo jim žít běžný život…

Těmito zařízeními prošlo více než 30 000 lidí!

Zdroj:

Shutterstock

Knižní zdroje: 

• BLAKEMORE, Erin (21.7. 2019). "How Ireland Turnwd Fallen Woman Into Slaves. History. Čteno 25.9.2023
• MCGARRY, Patsy (2.3. 2022)." Nuns who run Magdalene laundries have not contributed to redress for woman. The Irish Times. Čteno 25.9.2023
• MCDONALD, Henry (5.2. 2013). "Magdalene Laundries: Ireland accepts state guilt in scandal: McAlesee report finds police also borec responsibility in enslavement of more than 30,000 women in institutions. The Guardian. Čteno 25.9.2023

Webové stránky:

• medium.seznam.cz/clanek/kristina-kidogo-utulky-pro-zkazene-zeny-magdaleniny-pradelny-pohrbily-pribehy-zivoty-i-kosti-zen-a-deti-23298
• reflex.cz/clanek/zajimavosti/75412/magdaleniny-pradelny-nejvetsi-krestanske-peklo-ve-kterem-do-roku-1996-vladly-zvrhle-jeptisky.html
• idnes.cz/xman/styl/magdaleniny-pradelny-kaznice-katolicke-cirkve.A130218_192047_xman-styl_fro
• vedazive.cz/historie-kultura/magdalenske-pradelny-zeny-teror/
• ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/magdaleniny-pradelny-skryvaly-spinave-pradlo-cirkve-cillian-murphy-ho-zahledl-355257