To pochopitelně nedobrovolně a proti jejich vůli. Naprostá většina přestupků je vymyšlená. Někoho „sebrali“ za to, že špatně koukal, jiného za to, že se mu nedostalo plného zdraví nebo byl postižený. Podle odhadů policie pravomocně zadržela pouze 10 % z více než 38 000 chudáků, kteří skončili v zařízení známém jako Brothers Home.

Na první pohled líbivý název, viďte? Co se dělo za zdmi „výchovného“ ústavu je nicméně pouze pro silné žaludky. Ve snaze očistit město od bezdomovců, žebráků, nemocných či postižených se policie spojila s vedením center měst a nepohodlné obyvatele začala svážet do zařízení v Busanu.

Krok, který jihokorejská policie podnikla, maskovala za bohulibou činnost. Lidem bez peněz, domova nebo dokladů mělo být v Brothers Home poskytnuto přístřeší, sociální zázemí a hlavně vzdělání, na které by bez prostředků dosáhli jen stěží. Realita byla ale někde úplně jinde. 

Mnozí z těch, kteří byli do detenčního centra proti své vůli zavlečeni, byli podrobeni nelidským podmínkám, nuceni k otrocké práci a zažili fyzické i sexuální násilí. Výhružky smrtí a brutální „hry“ byly na denním pořádku. Během 12 let, kdy zmíněné centrum fungovalo, prý jeho zvládli zřízenci utýrat více než 500 lidí!

Magdaleniny prádelny fungovaly až do roku 1996! Zvrhlé jeptišky tady pod dohledem státu a církve utýraly tisíce lidí

Zařízení fungovala dvanáct let, během kterých jeho zřízenci zvládli utýrat na 500 chudáků!

Zdroj:

Shutterstock

Rodiny často vydávaly „nepohodlné“ členy dobrovolně

Policie a centra dostávala finanční odměny za počet lidí, které zadržela, což vedlo k masovým únosům. Často se „nepohodlní“ členové dostávali do Brothers Home i prostřednictvím svých vlastních příbuzných, kteří je policii ochotně předali. A to za mrzkou odměnu, která těmhle jedincům s pokroucenou morálkou stejně nevydržela dlouho.

Děti i dospělí byli v rámci detenčního zařízení formováni do jakýchsi vojensky strukturovaných skupin, přičemž vedoucí skupin měli určité výhody, pokud udržovali přísnou disciplínu. Podmínky zde panovaly otřesné. Počínaje nedostatkem jídla přes nulovou hygienu až po každodenní bití a sexuální zneužívání.

Nejdřív dívku vykrmí, pak ji nahou donutí producírovat se po náměstí. To, jestli je panna, kontrolují zkušenější

Zlomový rok 1987

V roce 1987 bylo Brothers Home (a další obdobná centra, která v Jižní Koreji razila stejnou filosofii) uzavřeno poté, co z něj uprchlo několik vězňů. Ti podali svá hrůzná svědectví, kterým ale zpočátku nikdo nevěnoval příliš pozornosti. Ačkoli byl vedoucí zařízení zatčen, jeho trest byl nízký a žádná skutečná spravedlnost pro oběti nepřišla.

Určité spravedlnosti se podařilo dosáhnout až po desítkách let díky rozhodnutí vládní komise, jež uznala, že Brothers Home představovalo závažné porušení lidských práv státem. Zmíněná komise doporučila oficiální omluvu a pomoc přeživším. Zda pomoc dopadla na úrodnou půdu, to se dnes už pravděpodobně nedozvíme. Spousta přeživších totiž měla i po uzavření Brothers Home psychické následky a životy mnohých z nich skončily sebevraždou. 

Použité zdroje: 

• en.wikipedia.org/wiki/Brothers_Home
• bbc.com/news/world-asia-52797527
• medium.seznam.cz/clanek/slava-naruby-realna-hra-na-olihen-sitemi-se-siri-hruzy-z-korejskeho-vychovneho-centra-112142