Dívat se na to, jak si mladí muži propichují tváře ostrými předměty, není pro nás Evropany nic příjemného. Místní ale na tenhle rituál nedají dopustit.
Údajně je totiž očišťuje, a dokonce prý prospívá jejich zdraví. Co se při rituálu kavadi děje a proč ho obyvatelé ostrovního ráje – Mauricia – vlastně podstupují?
Rituál, který se na Mauriciu koná dvakrát ročně, uctívá boha války a vítězství Murugana, který podle tradice za pomoci kopí a různých bodných nástrojů poráží zlo a ochraňuje. Asi nikoho tak nepřekvapí, že se během něj místní muži (a často i ženy a děti) probodávají různými kovovými předměty. To za naprostého vědomí a bez působení jakýchkoliv utišujících anestetik.
Obyvatelé Mauriciu tímto rituálem zmíněnému bohovi děkují a zároveň ho chodí prosit o budoucí pomoc. Za svoji oběť často očekávají nějaký benefit, třeba v podobě uzdravení nemocných v rodině, pomoci se získáním práce nebo přijetí dětí na školu.
Samotný rituál kavadi začíná už brzy ráno u řeky. Tady se začínají shromažďovat ti, kteří chtějí rituál podstoupit. To proto, aby se zanedlouho nechali propíchat desítkami, často i stovkami kovových předmětů. Právě tyhle předměty mají symbolizovat zbraně boha Murugana.
Intenzita osobní fyzické oběti každého z účastníků je na dotyčném, neexistuje žádný příkaz nebo zákaz. I tady samozřejmě platí, že čím víc předmětů do sebe dotyčný napíchá, tím je u ostatních váženější a jeho oběť zmíněnému bohovi je větší. Samotná proměna jedince v „lidský jehelníček“ samozřejmě probíhá za všeobecného veselí a podporování ostatních.
Jakmile dotyčný usoudí, že je jeho oběť dostatečná, ujme se zdobených kavadi, což jsou květinami obložené oltáře nebo stolce, které nese po klikaté cestě městem a po schodech k chrámu. Tuto cestu lemují ženy s nádobami plnými mléka na hlavě. Mléko nakonec v chrámu obětují.
Pokud by se vám někdy naskytla příležitost rituál kavadi sledovat, pravděpodobně vás překvapí, že nejde o výjev plný bolestných křiků a stříkající krve.
Je sice vidět, že účastníci trpí bolestí, zároveň z nich ale sálá velké odhodlání oběť vykonat. Jsou často v transu, který posiluje to, že aplikaci jehel provádí kněz za hlasitého bubnování.
Jakmile je rituál u svého konce, vytahování jednotlivých předmětů se opět ujímá kněz. Rány účastníků potírá speciální směsí z popela obětin a limetkové šťávy. Jak moc je takhle desinfekce účinná?
Bohužel příliš ne. Občas se totiž objeví někdo, komu se rána zanítí natolik, že svému zranění podlehne. Přesto jde o rituál, který si Mauricijci nenechají vzít. Někteří jej dokonce podstupují opakovaně. Výjimkou nejsou ani muži, kteří mají za sebou i 10 účastí.
Zajímavostí je, že rituál kavadi a jeho dopad na jednotlivé účastníky zkoumala skupina religionistů z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Ti měli za to, že propichování různých částí těla zanechá na zúčastněných více či méně silná traumata.
Jaké bylo ale jejich překvapení, když zjistili, že fyziologická měření neukázala před rituálem a po něm žádný rozdíl? Religionisté navíc zjistili, že rituál prospívá psychickému i fyzickému zdraví účastníků. Ti totiž hodnotili vlastní kvalitu života a zdraví po rituálu jako lepší, než jak je hodnotili před ním.