Kocháte se rádi krásnými fotkami z celého světa? Nedivíme se, my sami taky. Proto jsme pro vás po ostatních kontinentech našli taky 24 naprosto úžasných obrázků z Jižní Ameriky.
Mramorová jeskyně nebo taky Mramorová kaple je součástí úžasného kousku planety – Patagonie. Tenhle skvost se nachází v Chile a na první pohled vás v ní zaujmou žíhané kamenné stropy a stěny. Že k dokonalosti chybí nějaká ta voda? Kdepak! Mramorovou jeskyni plní průzračná voda jezera Carrera. Do útrob tohohle přírodního šperku se dostanete jen na loďce a věřte, že na pohled na kámen 6 000 let omílaný vodou nikdy nezapomenete.
Peruánské Andy si spousta z nás hned spojí s Duhovou horou, tedy horu Vinicunca. Aby taky ne! Tahle perla je k objevení v regionu Cuzco, kde se nachází i Machu Picchu. Dobytí hory, která dosahuje nadmořské výšky 2 500 metrů, je fyzicky poměrně náročné, ale ne nemožné. Za plejádou barev nehledejte zázraky – můžou za to přítomné minerální látky. Ale pohled je to pořád fascinující.
Chilský národní park Torres del Paine ročně navštíví asi 100 tisíc lidí. Není divu. Park láká na ledovec, krásná jezera, obdivuhodné hory, lesy i stepi. Ohromné množství turistických tras a skromná, ale dokonale romantická tábořiště v divočině jsou příjemným bonusem.
Dřív dno jezera, dneska solná pláň. Ta největší na světě. To je Salar de Uyuni v Bolívii. Rozkládá se na neuvěřitelných 10 582 kilometrech čtverečních, a to v nadmořské výšce 3 650 metrů. Jednou ročně tu dochází k záplavám a jezero se promění v jedno velké zrcadlo. Pro badatele zas bude užitečný fakt, že z minerálů je tu nejvíc zastoupený halit a sádrovec. Na pláni je fascinujících 10 miliard tun soli. Mimo jiné se tady těží taky lithium, a to 50-70 % jeho světové zásoby.
Mělké jezero v národním parku Eduardo Avaroa se nachází v pro nás exotické nadmořské výšce 4 278 metrů. Průměrně je hluboké 50 centimetrů a nejhlubší místo je jen 1,5 metru pod hladinou. Zajímavá je na něm ale jeho barva – voda je tady totiž červená, což způsobují červené sedimenty a kolonie červených řas. Navíc si můžete všimnout i boraxových ostrůvků a zahlédnout se tu dají i plameňáci.
Machu Picchu tu pochopitelně nesmí chybět. Nejen proto, že je tak významné, ale především proto, že je na něj skutečně skvostný pohled. Ruiny inckého města najdete na horském sedle v nadmořské výšce 2 430 metrů. K hlavním stavbám patří Chrám větru, Cidatela a Místnost vládců. Pokud vás napadá, proč Inkové budovali město na tak nedostupném místě, máme pro vás prozaickou odpověď – vybírali si místa v tektonických zlomech, kde nebyla nouze o kámen coby stavební materiál.
Největší systém vodopádů na planetě je na hranici Argentiny a Brazílii na řece Iguacu. Největším vodopádem celého systému je Ďáblův chřtán. Vodopády jsou jedním z největších lákadel celého kontinentu, a pokud se na ně budete někdy chtít podívat, vydejte se spíš na brazilskou stranu – z té jsou vidět v celé své šířce.
Nejsušší poušť světa se táhne asi 1 000 kilometrů podél Pacifiku. V některých místech zasahuje i 100 kilometrů do vnitrozemí a nejvyšší bod je v nadmořské výšce 5 000 metrů. Ve středu pouště je údajně oblast, ve které podle měření významně nepršelo celých 400 let! Ač by se mohlo zdát, že se sem lidi nepohrnou, v přilehlých oblastech pouště žije asi milión osob, které živí převážně těžba a zpracování nerostných surovin získávaných právě z pouště.
Nejvyšší ze skupiny stolových hor zvaných tepui byla poprvé popsána jistým anglickým cestovatelem na konci 16. století. Zvláštní je nejen svým tvarem, ale taky trojmezím, které se na její ploše nachází. Střetávají se tu totiž hranice Venezuely, Brazílie a Guyany. Mimochodem – tyhle stolové hory patří k těm úplně nejstarším útvarům na Zemi.
El Tatio je označení pro chilskou vulkanickou a gejzírovou oblast 4 200 metrů nad mořem. Jde o nejvýše položené gejzírové pole na světě, pole s největším počtem gejzírů na jižní polokouli a třetí největší gejzírové pole na světě. A pohled na něj nám zase potvrzuje, že příroda je prostě geniální.
Titicaca je největší vysokohorské jezero a nejvýše položené jezero s pravidelnou komerční lodní dopravou na světě. Nachází se na náhorní plošině Altiplan, pyšní se rozlohou 8 562 kilometrů čtverečních, je 204 kilometrů dlouhé a v nejširším místě má 65 kilometrů. Domorodci sice věří a tvrdí, že je bezedné, nicméně měření mluví jasně – maximální hloubka je 283 metrů. Celé pobřeží je dlouhé 1 125 kilometrů. Turisté se sem vydávají hlavně kvůli plovoucím ostrovům Los Uros, Taquile a Amantani, na nichž žijí domorodci ve svých obydlích z rákosu.
Hora vysoká 3 405 metrů se nachází v Patagonii a vyniká mezi ostatními tím, že se nad ní často vytvářejí oblaky. Proto se jí říká „kouřící hora“ – jako by z ní šel dým. Je to nejvyšší hora NP Los Glaciares a má pověst nedostupného vrcholu.
Těžko uvěřit, že tak nádherný vodopád, považovaný dokonce za druhý nejkrásnější vodopád v Brazílii, není mezi zahraničními turisty příliš známý. Je vysoký 130 metrů a úžasné na něm je to, že tu voda padá do džungle, což je kombinace, která vašim očím jednoznačně zalahodí.
Kdo by neznal Rapa nui, Velikonoční ostrov se sochami moai – hlavami čnícími ze země? Soch byly vztyčeny tři stovky a většina z nich měří 3,5 metru. První Evropan vstoupil na tenhle ostrov v roce 1722.
Úchvatný osmikilometrový kaňon s bizarními skalními útvary, které dosahují výšky i 200 metůr, se nachází nedaleko města La Paz.
Čistá a nepříliš prozkoumaná příroda, ale taky zvířata, která žijí právě jen na těchhle ostrovech vzdálených asi 1 000 km od pobřeží Ekvádoru. To jsou lákadla, která táhnou turisty na Galapágy. Tvoří je 19 sopečných ostrovů, z nichž jsou jen čtyři obydlené a na nichž dohromady žije asi 30 tisíc osob. Ze zvířat, s nimiž se můžete potkat jen tady, jmenujme želvu sloní (a další poddruhy), lachtana galapážského nebo racka lávového.
Tenhle pohled zná asi každý. Stejně vás ale určitě vždycky uchvátí. Skála, která se vypíná nad zátokou Guanabara v Riu de Janeiro, sahá do nadmořské výšky 396 metrů. Svůj název získala díky podobnosti s opravdovou homolí cukru. Jde o jednu z nejoblíbenějších atrakcí v Riu, a protože na ni jezdí lanovka, nebývá tu turistů zrovna málo. I tak to ale stojí za to!
Ohňová země je okouzlující souostroví mezi Magalhaesovým a Drakeovým průlivem. Svůj název získala podle ohňů, které tu v roce 1520 po objevení viděl Fernando Magalhaes. Pro tenhle konec světa je charakteristické drsné podnebí se sněhem prakticky v kteroukoli roční dobu. Proto na ostrovech bydlí dohromady v chilské i argentinské části asi jen 175 tisíc lidí. Tím pádem zůstává příroda nádherná a skoro nedotčená.
O kolumbijské Cartageně se často mluví jako o koloniální perle. Jestli máte rádi koloniální architekturu, tohle město vám určitě padne do oka. Ne nadarmo její krásy chrání UNESCO.
Národní park Huascarán ukrývá nejvyšší horu Peru a zároveň čtvrtou nejvyšší horu Jižní Ameriky (Huascarán 6 768 m n. m.). Kromě ní toho ale nabízí mnohem víc. Nadmořská výška parku je totiž v rozmezí 2 500 až 6 768 metrů a tím pádem tu najdeme mnoho rozličných ekosystémů – od deštných pralesů přes vysokohorské louky po tundru.
Na hranicích Chile a Bolívie stojí stratovulkán Parinacota, na který je fakt krásný pohled. Je totiž poměrně symetrický… Ba až dokonalý.
Perito Moreno je patagonský ledovec, ze kterého až zrak přechází. V místě konce teď dosahuje na šířku 5 kilometrů a jeho průměrná výška je 78 metrů. Co je ale nejdůležitější? Je to jeden z nejnavštěvovanějších ledovců na světě!
Cayo de Agua je součástí souostroví Los Roques v jižní části Karibiku. O nádherné koupání a relax na pláži tu nemůže být nouze.
Kolumbijská řeka Caño Cristales má sice průzračně čistou vodu, jenže na dně rostou rozličné řasy, které způsobují neustálé proměňování její barvy! Střídá se tu modrá, černá, zelená, žlutá nebo červená.