Písečný poloostrov (zvaný kosa) v jihovýchodním cípu Baltského moře se táhne ve tvaru úzké, mírně ohnuté duhy z jihozápadu na severovýchod od Kaliningradského poloostrova ke Klaipėdě a odděluje Kurský záliv od Baltského moře.

Kurská kosa aka Litevská Sahara na seznamu UNESCO

Tento jedinečný a velmi křehký přírodní poklad má na délku 98 kilometrů a v nejširších místech je široký téměř 4 000 metrů. Pásu písečných dun vymodelovaných větrem a časem se někdy též říká Litevská Sahara. Ve skutečnosti jde o překrásný přírodní útvar, zapsaný na seznamu UNESCO, který si rozhodně zaslouží přízeň návštěvníků.

Jantary a cestující písek

Pás písku a vzrostlé zeleně chrání vnitrozemskou vodní plochu, známou jako Kurská laguna, od neklidného Baltského moře a představuje vyhledávanou turistickou atrakci. Jedním z důvodů, proč sem míří turisté z celého světa, je i to, že tady najdete jedno z největších nalezišť jantaru na světě.

Na kose najdete čtyři tradiční rybářské vesnice Nida, Preila, Pervalka a Juodkranté (známé spíše pod společným názvem Neringa). Na severu poloostrova leží třetí největší litevské město Klaipėda – jakási vstupní brána ke krásám poloostrova.

Největším lákadlem a zároveň klenotem země je zdejší překrásná příroda s obrovskými písečnými dunami, jež bychom spíše čekali v Africe. Ovšem nejen přítomnost, ale také jedna z vlastností těchto písčitých dun dělá z místa naprostý unikát. Díky poryvům větru duny neustále cestují a během několika let dokázaly zasypat nemálo vesnic.

Jak se na Kurskou kosu dostat?

Vůbec tím nejjednodušším způsobem je dojet do přístavu Klaipeda, odkud jezdí každou chvíli na písečný poloostrov malý trajekt. Pokud si půjčíte automobil, můžete si Kurskou kosu projet až do její poloviny. Dále se ovšem nedostanete. Narazíte totiž na hranici kaliningradské oblasti patřící Rusku, kde už je potřeba platné vízum. Druhou možností, jak se sem dostat, je autobusová doprava. Díky ní se ocitnete až v městečku Nida, které je zároveň centrem celé kosy.

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2