Jakmile se ale ocitnete mimo Bangkok, alternativ, jak se dostat z místa A na místo B, rychle ubývá. Na menších ostrovech vás k moři za pár korun dovezou otevřené dodávky, které v půlhodinových intervalech svážejí turisty k plážím. Spolehnout se dá i na taxíky nebo jejich levnější a méně moderní variantu: tuk-tuky. To už ale musíte být skvělý vyjednavač a mít železnou trpělivost, aby vás to nepřišlo zbytečně draho.

Chtě nechtě jsme se ale na skútr přece jen odvážit museli. Na muslimském ostrově Koh Lanta totiž luxus v podobě stálé a levné dopravy pro turisty prakticky nenajdete. Absenci chodníků pak zmiňuji jen okrajem. Chodit po kraji silnice příliš bezpečné není.

Řidičem během jednoho odpoledne

Manželka a já jsme trochu jako Josef Škvorecký a Zdena Salivarová. Oba píšeme, ale řidičák má jen ona. Skútr ale nikdy neřídila. Od správce našeho hostelu si tedy jeden volný kus vypůjčila a několik hodin hlemýždím tempem trénovala jízdu, kroužení a balanc. Jakmile se trochu osmělila, vyfasovali jsme helmy a vyrazili na projížďku.
 
Bylo to skvělé, a přitom tak triviální. Ještě ten den jsem se nechal posadit za řídítka a vysvětlit si základy. Teď jsem to byl já, kdo trénoval. Chvíli jsem kroužil před hostelem a pak se odvážil po prašné cestičce do pralesa. Když nepočítám, že mi přes cestu přeběhl varan (v Thajsku je to bráno jako zlé znamení), probíhalo všechno hladce. Bylo to jako jezdit na kole, akorát bez nutnosti šlapat. Pro lenocha, jako jsem já, ideální. Příští dny už jsem manželku za řídítka pouštěl jen velmi nerad. Skútr jsem si zamiloval.
 
Další tři měsíce jsme pak brázdili silnice nejen na Koh Lantě, ale i na Koh Samui a pak na Bali. Bez větších nehod a bez řidičáku.

Zdroj:

redakce

Kdo má peníze, jezdit smí, i kdyby to neuměl

Za celou tu dobu jsme na silniční kontrolu v Asii nenarazili. Pokud tedy nepočítám policistu na nejvytíženejší křižovatce v Canggu, kde s širokým úsměvem předstíral, že koriguje dopravu (ve skutečnosti si každý jezdil, jak chtěl). A kdyby kontrola přece jen přišla? Pokutu bychom dostali tak jako tak - s řidičákem i bez něj. Proč?
 
Bavil jsem se na tohle téma s kamarádem Adamem Marčanem - jedním z nejznámějších digitálních nomádů u nás, který jezdí na skútru po jihovýchodní Asii posledních 5 let. Do Asie vyjíždí každoročně na několik měsíců a potvrzuje, že běžný mezinárodní řidičský průkaz na auto vám při řízení skútru může být k ničemu. „V českém zákonu je uvedeno, že pakliže máš řidičák na auto, tak můžeš řídit motorku do 125cc na území ČR a do 50cc v zahraničí. To ale v Asii neplatí. Pokud tam chceš s klidem řídit motorku, udělej si nejdřív v Česku regulérní řidičák na áčko.“

Zvláštnosti kolem řidičáku dokládá Adam i legrační příhodou, která se mu přihodila právě v Thajsku. Při silniční kontrole odmítl na místě zaplatit pokutu 500 bahtů, udělenou za „nezpůsobilost k řízení skútru.“ Nechal se tedy odvézt na policejní stanici, kde pokuta klesla na 200 bahtů, Adam zaplatil a zeptal se: „Jak mám odvézt skútr do půjčovny, když ho teda nesmím řídit?“ Na což policista odpověděl, že je všechno v pořádku, vystavil doklad o zaplacení pokuty a prohlásil, že s tímhle dokladem může odteď na 3 dny jezdit. Adam na to: “Takže jsem si vlastně na 3 dny koupil řidičák?” Policista jenom se smíchem přitakal.

Zdroj:

redakce

Z jednoho zranění se může vyklubat pořádná šlamastyka

Odpověď na otázku, zda jde jezdit v Asii bez řidičáku, má ještě druhou, trochu vážnější rovinu. Týká se cestovního pojištění. I když si přes srovnávač najdete nabídku s vysokými pojistnými limity, možná se nevyhnete problémům. Pojišťovna totiž může při nehodě začít prověřovat, zda máte na řízení skútru legální oprávnění. Pokud ne, zranění jste si způsobili vlastní nedbalostí, a tudíž i jeho léčbu hradíte ze své kapsy. 

Tahle situace ovšem reálně nastat nemusí - záleží na tom, co stojí v policejním protokolu. Pokud je v něm uvedeno, že jste řidičák měli, pojišťovna z toho vychází. Potvrzuje to i případ, který mi Adam stručně popsal: „Kamarád Radek si zlomil klíční kost na Taiwanu a operace vyšla na 90 000 Kč. Pojišťovna to proplatila a dál se v tom nerýpala.“ Což je štěstí, protože Radek řidičák na motorku ve skutečnosti neměl.

Věřit v dobrou karmu nebo jet na jistotu?

Abych to shrnul: v Asii se klidně po silnicích můžete prohánět bez řidičáku, aniž by vám za to hrozil žalář anebo jiný postih. Při kontrole prostě zaplatíte pokutu a jezdíte dál. V 99 % případů totiž není jiná možnost.

Sám Adam ale dodává, že léta jezdil bez nehod jenom s vírou v dobrý osud. A že napříště už si řidičák právě kvůli potenciálnímu průšvihu, který může stát hodně peněz, plánuje zařídit.

Osobně plánuju totéž. Těch pár tisíc korun navíc za to stojí. Napřesrok navíc vyrážíme do Asie znovu a už teď je jasné, že jízdu na skútru si ujít nenecháme.