Pravděpodobně všichni jsme o něm už slyšeli, především v souvislosti s abnormálním mizením lodí či letadel nebo nalezením těchto prostředků bez jejich posádky. Oficiální zdroje sice nic takového nepotvrzují a neexistuje ani žádná statistika o tom, kolik se toho v bermudském trojúhelníku ztratilo, dokonce ani označení bermudský trojúhelník není oficiálním názvem oblasti (proto to malé písmeno). Ale znáte to – na každém šprochu je (v tomto případě může být) pravdy trochu.

Rozhodil i Kryštofa Kolumba

Téměř rovnostranný trojúhelník dosahuje rozlohy 1 134 105,5 km² a jeho historie sahá až do dob Kryštofa Kolumba – ten si prý do svého deníku udělal zápisek o svých zkušenostech s velmi nepříjemným počasím v této oblasti. O část Atlantiku, která dosud nemalé skupině lidí bere dech, jen na ni pomyslí, se zvedl zájem až ve 2. polovině 20. století, pochopitelně přišel ruku v ruce s vývojem techniky a možností sledování lodí a letadel.

Zmizení plavidel, letadel a další neobvyklé jevy: náhody, nebo nevysvětlitelné události?

Pojďme se podívat na dva případy, které vyvolaly obrovskou vlnu zájmu o bermudský trojúhelník. V prvé řadě šlo o zmizení celé americké letky v roce 1945, která tu měla cvičný let. Po svržení cvičných bomb měli najednou piloti potíže s orientací, bylo hlášeno neobvyklé chování kompasů a hodin, došlo i ke zhoršení viditelnosti. Letadla letěla až do chvíle, kdy začalo docházet palivo, a potom přistála na vodě.

Kontakt se základnou byl přerušen a pátrací akce začala takřka vmžiku. Nikdo však nenašel ani stopy po letadlech, ani po posádce. Naopak ještě došlo ke ztrátě dalšího letadla s 13 muži na palubě. Ani toto letadlo nebylo nalezeno. Případ známý jako Let 19 byl uzavřen jako neuposlechnutí (nebo neporozumění) povelu a také pro špatné počasí.

Zapeklité místo se rozprostírá mezi Miami, Bermudami a Portorikem.

Zdroj: Bigstockphoto

Z lodí můžeme zmínit třeba americkou nákladní loď Cyclops, která zmizela v březnu 1918. Kromě 309 členů posádky vezla rovněž náklad – manganovou rudu. Loď plula z Barbadosu do Norfolku, ale do cíle nedoplula a nebylo ani zaznamenáno volání o pomoc prostřednictvím vysílačky. Úřady se shodly nejprve na tom, že mohla loď zničit některá z německých ponorek, později však bylo prokázáno, že v té době v této oblasti žádná nebyla, stejně tak došlo k vyloučení přítomnosti námořní miny. Jako důvod ztroskotání byl proto stanoven podivínský kapitán a jeho neschopnost správně komunikovat s posádkou.

V oblasti bermudského trojúhelníku často dochází k náhlé ztrátě viditelnosti a nelze při tom určit polohu obzoru, dochází také k poruchám kompasu, zjevení tajemných světel na obloze nebo pod hladinou moře i časový posun – letadla například doletěla příliš brzy nebo příliš pozdě na to, jakou rychlostí a na jakou vzdálenost letěla.

Proč se to děje? Vyberte si svou variantu

Teorií, proč vlastně dochází k mizení plavidel a letadel v oblasti Bermudského trojúhelníku, je hned několik. Jde například o jednoduchou pravdu, že v místě je tak frekventovaný provoz, že tím logicky stoupá i počet nehod, případně se trosky dopravních prostředků nenajdou proto, že v některých částech je hloubka Sargasového moře i 6 000 m. A další.

V roce 2003 se snažili záhadu bermudského trojúhelníku vysvětlit vědci z australské Monash University. Tehdy přišli s tzv. bublinovou teorií, jejíž hlavní myšlenkou byl únik zemního plynu. V oblasti se totiž údajně nacházejí masivní ložiska metanu, který po většinu času zůstává zmrzlý ve vysokém tlaku pod hladinou, ale čas od času se určité množství uvolní a dojde k vytvoření bubliny na hladině.

Taková bublina může dosahovat v průměru i několika desítek metrů. Při laboratorních simulacích vyplynulo, že loď, která se nachází nad bublinou, se zničehonic propadla pod hladinu, protože ji přestala nadnášet voda kombinovaná s plynem.

Kvůli této bublině může podle vědců snadno ztroskotat i letadlo. V místě bubliny totiž najednou není dostatečný vztlak, takže se letadlo propadne. Pokud se metan navíc dostane blízko k motoru, může dojít k náhlé explozi letadla.

Jenže…

I tahle teorie, která by konečně lidstvo uspokojila, má své trhliny. K úniku metanu musí dojít jeho zahřátím, jenže co by ho mohlo hluboko pod hladinou zahřát? Další věcí je, že prokazatelně došlo k takovému úniku naposledy někdy před 15 tisíci let. A jsme asi tam, kde jsme byli. Je to záhada.

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3