Taky vás během procházky Prahou míjí znuděné skupinky turistů s průvodcem v čele, který svůj perfektně nacvičený výklad odříkává s kadencí samopalu vzoru 24? A není to tak trochu škoda?
Vždyť je to právě Praha, která je prošpikovaná nespočtem ikonických staveb, spjatých s historickými osobnostmi. Vydejme se společně po stopách Karla IV. a stavbách, kolem nichž procházel před více než 700 lety průvod s mrtvým tělem tohoto lidmi milovaného i zatracovaného panovníka.
Naše exkurze nemůže začít jinde než na nejvýznamnějším hradě (původně středověkém hradišti) České republiky. Původem malé hradiště, jehož výstavba započala v 9. století, se díky mnohým přístavbám a přestavbám stalo hlavní rezidencí císaře Svaté říše římské, sídlem českých knížat a králů, symbolem Prahy a české státnosti i domovem prezidenta. Podle Guinessovy knihy rekordů jde dokonce o největší starobylý hrad na světě.
Součástí Pražského hradu je i Katedrála svatého Víta, jejíž základní stavební kámen nechal Karel IV. položit v roce 1344 společně se svým dlouholetým přítelem Arnoštem z Pardubic a otcem, králem Janem Lucemburským. Katedrála byla tradičním místem korunovací českých králů i jejich posledního odpočinku. Mimo králů jsou zde ovšem pohřbeni také někteří světci a velká část českých zemských patronů.
Karel IV. se ovšem nezasloužil pouze o vybudování Katedrály sv. Víta. Vděční jsme mu také za nejstarší most stojící přes řeku Vltavu v Praze a druhý nejstarší most v České republice. Jeho výstavba započala v roce 1357 a s velkou pompou a slávou byla dokončena v roce 1402. Karlům most nahradil předchozí Juditin most, který musel být stržen při jarním tání ledů. Na mostě dnes najdeme 30 soch a sousoší převážně barokního charakteru.
Karel IV. se ovšem nerealizoval pouze na poli dobové architektury, blízko měl také k řádu slovanských benediktinů, pro něž nechal 21. listopadu 1347 založit Emauzy – Benediktinský klášter Na Slovanech. Jeho výstavba byla ovšem podmíněna skutečností, že půjde o první a jediný klášter tohoto typu v říši. Klášter byl vybudován na základě privilegia papeže Klementa VI., a protože se těšil velké oblibě, jeho kapacita byla brzy nedostatečná. Proto k němu nechal panovník v roce 1371 založit kostel zasvěcený Panně Marii, svatému Jeronýmovi, slovanským věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi a českým světcům Vojtěchovi a Prokopovi.
A u kostelů a chrámů ještě chvíli zůstaneme. Kostel Panny Marie pod řetězem na Malé Straně sice nenechal vybudovat Karel IV., jeho mrtvé tělo zde ale bylo v roce 1378 vystaveno. Dle historických zdrojů nechal samotný kostel a torzo nedokončeného středověkého maltézského chrámu vybudovat král Vladislav I. u paty již zmíněného Juditina mostu, který později nahradil most Karlův.
Určitě jste o něm nejednou slyšeli v celé řadě bájí a pověstí. Toto historické hradiště a pevnost nacházející se na skále nad pravým břehem řeky Vltavy je místem posledního odpočinku celé řady významných českých osobností. V letech 1346 až 1378 získal Vyšehrad zcela nový význam. Právě jej si totiž zvolil Karel IV. jako symbol nejstarších českých dějin a přemyslovské dynastie, z níž po matce pocházel. Panovník vytvořil nový korunovační řád, v němž ustanovil, že každý další korunovační průvod českého panovníka bude začínat právě zde.
Třetí nejdelší chrámová stavba v Praze byla založena Václavem I. v roce 1232. Za nynější podobu chrámu ovšem vděčíme Janu Lucemburskému, který k původní stavbě přičlenil dlouhé a vysoké kněžiště se dvěma průčelními věžemi. Kostel dokončil až Karel IV. v roce 1374. Místo bylo následně dějištěm slavnostních obřadů při pohřbech panovníků a jinak tomu nebylo ani v případě Karla IV. Jeho tělo zde bylo po smrti vystaveno na přenádherném katafalku v obklopení rovných pětiset svící.